Článek
Utrpení a boj jsou nedílnou součástí života. Příliš často předpokládáme, že bychom mohli, nebo dokonce měli žít život bez problémů, když se budeme dostatečně snažit, ale tak bohužel život nefunguje.
Jak uvádí klinická psycholožka Ramani Durvasulaová, i z nepříjemných okamžiků si lze „vzít“ něco pozitivního. Tragédie a různá protivenství nám jako lidem pomáhají růst.
„Právě v dobách tragédie jsme nuceni vyrovnat se s problémem a prosadit se. Nehledě na to, jak velká tragédie to bude, poučíme se ze zkušenosti, že svět se nepřestal točit a my jdeme stále kupředu,“ vysvětluje.
Jak najít štěstí ve chvíli, kdy život nejde podle plánu
„Jsem přesvědčena, že jsme často uvězněni ve svém vlastním životě kvůli nesplnitelným očekáváním a iluzím, proto často nežijeme autentický život. Tragédie tyto iluze rozbíjejí a přepisují stávající očekávání v něco, díky čemuž můžeme žít odvážnější a plnohodnotnější život. Jakmile zažijeme velkou tragédii nebo výrazný posun v životě, mnohdy si uvědomíme, že nemáme nad věcmi takovou kontrolu, jak jsme si mysleli, a i díky tomu je najednou snazší nebát se riskovat a měnit věci,“ dodává.
Navzdory bolesti a stresu tak opravdu existují důvody, proč nám naše vlastní utrpení ve skutečnosti pomáhá stát se lepšími lidmi. Odborníci uvádějí několik z nich.
„Zranění“ nás posiluje
„Když překonáme jakékoli nepříjemné události, rozvíjíme tím sebedůvěru a posilujeme víru, kterou potřebujeme, abychom byli odolní vůči dalším překážkám,“ uvádí klinický psycholog a odborník na duševní zdraví Ben Michaelis.
Negativní emoce nemusejí být jen známkou slabosti a špatného charakteru
Jeho slova potvrzuje i výzkum uveřejněný v časopise The Journal of Personality and Social Psychology, podle něhož vystavení nepříjemným zkušenostem podporuje duševní odolnost tím, že budeme novými problémy „zasaženi“ méně. Tím se potvrzuje fráze, že „co nás nezabije, nás posílí“.
Učíme se postavit problémům čelem
„V moderní kultuře vyhýbání se bolesti existuje obecný názor, že psychicky a duševně nejzdravější jedinci jsou ti, kteří se vyhýbají krizím. Ve skutečnosti je ale opak pravdou,“ tvrdí reverend a lékař Fred Howard.
„Ti, kteří jsou duševně a emocionálně zdraví, se ke krizím stavějí čelem a řeší je, čímž se vyhýbají chronické úzkosti,“ dodává.
Odhodlání zariskovat jako nový standard
Mnoho lidí nepodstupuje rizika nezbytná k tomu, aby ve svém životě dosáhli něčeho skutečně velikého. A to mnohdy proto, že se bojí selhání.
„Neúspěch je neznámá zkušenost, kterou mají lidé, kteří ho nezažili, tendenci vidět téměř katastroficky. Nicméně ti, kteří už něčím takovým prošli, vědí, že se to dá vždy nějak zvládnout, a proto se nebojí později i zariskovat, aby dosáhli vysněného cíle,“ vysvětluje psycholog Dave Popple.
Proč potřebujeme svého Pygmaliona aneb Když pozitivní očekávání podpoří pozitivní výsledek
Zdravější reakce
Životní traumata potkají každého člověka – smrt, nehody, nemoci nebo třeba ekonomické ztráty. Abychom zabránili tomu, aby se traumata stala tragédiemi, je zásadní se soustředit na naši reakci na ně.
„Obviňování, hněv, stažení se ze společnosti a zaujímání bezmocného postoje nejsou obvykle dobrými způsoby, jak se vyrovnat s tragickými událostmi. Síla se projevuje tím, že sobě i ostatním dáme čas a prostor s nimi pracovat a reagovat tak, aby to bylo pro naše zdraví prospěšnější,“ vysvětluje Fred Howard.
Přebírání zodpovědnosti
Převzít odpovědnost za věci či události, které se v našem životě dějí, je obtížné, pro správné „fungování“ ale nezbytné.
„Když je vina kladena jen na jednu osobu či skupinu, vede to k nejrůznějším dysfunkcím a často také podporuje nefunkčnost vztahů,“ uzavírá Howard.
Osamělý život má na zdraví stejně negativní vliv jako kouření
Jaké jsou příznaky počínající deprese
Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny