Koňský terapeut Sagi rozveseluje pacienty čerčanského hospicu

„Já jsem projekt Asistenčního jednorožce poznala přes jiný projekt. Díky němu jsem se setkala s Veronikou a Sagim, kteří jezdí i do jiných stacionářů a hospiců. Když jsem se o tom s Veronikou začala bavit, tak mě hned napadlo, že ji sem musím pozvat,“ popisuje počátky spolupráce s terapeutickým koněm koordinátorka dobrovolníků čerčanského hospicu Barbora Rezková.

„První návštěva proběhla v létě v červenci, kdy jsme byli na zahradě, to bylo krásné počasí a bylo to naprosto skvělé,“ sdělila Novinkám Bára Rezková. Díky velkému úspěchu ale dorazil Sagi ještě koncem září.

„Když jsme se všichni domluvili znovu na 27. září, tak zrovna ten den strašně pršelo, takže jsme rozhodli, že druhá návštěva proběhne v interiéru,“ dodala.

„Je to úplně super. To zvíře je zlatý. Je to zpestření toho života tady v domově. Pomazlíme se, on obejde všechny pacienty, každý kdo chce, tak se s ním pomazlí. Je to něco úžasného,“ řekl Novinkám klient zařízení Karel Soukup.

„Atmosféra se nedá z fotek a ani videí přenést. To, co se tady dělo, bylo naprosto odzbrojující. Sagi je opravdu trpělivý, těm lidem to udělalo obrovskou radost,“ popsala Bára Rezková.

„To, že kůň půjde dovnitř, bylo pro pacienty zvláštní. Spousta z nich si myslela, že přijde maketa. Když pak přišel živý kůň, tak koukali,“ vysvětluje zdravotní sestra Anna Čubrová.

„Pacientům to tady po chvilce zevšední, a i když tady děláme různé aktivizace a podobně, tak spousta z nich není schopna se účelně zapojovat. Kůň má tu výhodu, že jim dokážeme pomoci k doteku s ním,“ řekla Čubrová.

„Samotný kontakt je strašně individuální. Lidé, kteří se ho zvládnout dotknout sami, tak si ho hladí, lidé, kteří ne, tak jim samozřejmě dopomáháme a pak jsou lidé, kteří chtějí jen koukat,“ popsala zdravotní sestra.

V Hospicu Dobrého Pastýře je pečováno o nemocné s krátkou prognózou dožití, ve většině případů s pokročilým nádorovým onemocněním. Průměrná doba, kterou pacienti v zařízení stráví, je tři až čtyři týdny.

„Pacienti, kteří jsou tady dlouhodoběji a zažívají tuto akci, tak se i ptají, jestli by přijel, a i hned po skončení této akce se ptali, jak často bude jezdit,“ sdělila zdravotní sestra. Další návštěvy se podle našich informací plánují.

„Každý se tady se svou nemocí i s něčím navíc pere po svém. Někteří s námi chtějí sdílet běžné věci a i tento zážitek, ale někteří vůbec. Někteří si to uschovají sami v sobě a žijí z toho. Když to proběhlo, tak všichni odjížděli s úsměvem na tváři,“ uzavřela Anna Čubrová.