Zdravé sebevědomí se samo nedostaví. Přestaňte čekat, začněte ho trénovat

Když přijde řeč na sebevědomí, často sami sebe klameme. Máme pocit, že někteří lidé se s ním prostě narodili – obdivujeme je, rádi jsme v jejich společnosti a věříme, že jim bylo „dopřáno“ už od narození. Ti ostatní pak tajně doufají, že se u nich sebevědomí jednou objeví jako zázrak.

Psycholožka a výzkumnice Sabrina Romanoffová však upozorňuje, že takový den sám od sebe nepřijde. Sebevědomí totiž není vrozený dar ani pouhý pocit, je to dovednost. A stejně jako každá jiná se rozvíjí praxí: zkoušením, chybami, pády a opětovným zvedáním se. Proto nabízí tři konkrétní způsoby, jak tuto dovednost posilovat.

Lidský mozek je v mnoha ohledech lstivý. Někdy dokáže povzbudit k činům, jindy naopak „nabídne“ možnost počkat s výkonem něčeho, čeho se bojíme, až na okamžik, kdy opadne úzkost, bude více odvahy atd. Jenže takový dokonalý okamžik nemusí přijít nikdy. Je proto dobré se naučit postupně ignorovat pochybnosti o své osobě. Nepříjemné emoce s tím spojené jsou totiž jen dočasné a rázem se změní, jakmile se odvážíme udělat „krok do neznáma“.

„Dělejte to jako se cvičením. Do formy na maraton se také nedostanete ze dne na den. Nejdříve pomalu, pak zvyšujte tempo, zátěž. Sebevědomí funguje stejně,“ tvrdí odbornice.

„Zkuste na sebevědomí pohlížet jako na sval. Není to jen rutina a jedno cvičení, kterým ho posilujete. Svalová síla je kromě cvičení i vedlejším výsledkem zdravého životního stylu, stravy, myšlení atd. Ani sebevědomí tak nevybudujete jednoduše. Budete ho posilovat malými gesty a volbami, které uděláte. Pomohou zážitky, které vás posunou za komfortní zónu, vtáhnou do neznáma a dodají důkaz, že jste silnější, než jste si mysleli,“ popisuje odbornice.

A když se něco hned nepovede, nevadí. I malé chyby dokážou budovat sebevědomí a posilovat odhodlání dělat věci, kterých bychom se dříve báli.

Často si neuvědomujeme, že největším kritikem našich činů jsme my sami, což se nám může nakonec vymstít. Sebekritika je dobrá věc, jenže mnoho z nás k ní má až toxický vztah. Myslíme si, že zaměření se na nedostatky je klíčem k sebezdokonalení - jenže takové soustředění často vysává energii, ztěžuje řešení různých situací a nakonec hrozí zacyklení v negativních myšlenkách.

Je proto dobré se podle odborníků zaměřit na to být nejen vlastním kritikem, ale i koučem. A to nejlépe takovým, který nebude jen kritizovat a shazovat vlastní úspěchy, ale v chybách či neúspěších uvidí možnost, jak se díky tomu zlepšovat. Právě to ve finále posiluje schopnost se opravdu posouvat dál.