Rodiče vozí děti k lékaři zbytečně, ale i pozdě. Na co si dát největší pozor?

Jak ukazují zahraniční studie, kolem 40 % návštěv dětských pohotovostí připadá na případy, které nejsou z medicínského hlediska urgentní. Podle lékařů ale není na místě za to rodiče kritizovat. V praxi totiž často není snadné rozpoznat, jestli jde o lehčí nemoc nebo o začátek vážnějších problémů.

Mnoho rodičů vnímá horečku jako akutní problém, i když jde většinou jen o přirozený příznak virové infekce. Lékaři pro strach z horečky používají termín „fever phobia“.

„Rodiče přijdou a řeknou: ,Druhý den má horečku, rýmu a kašel.‘ Dítě vyšetříme a vlastně to jen potvrdíme. Ano, má horečku, rýmu a kašel,“ uvádí pediatr Cyril Matějka.

Smyslem vyšetření ale není jen zopakovat příznaky. Lékař musí poslechnout plíce, zhodnotit celkový stav dítěte a zvážit, zda je potřeba další vyšetření. „Doktor je od toho, aby rozhodl, že to není na rentgen nebo odběry krve,“ vysvětluje.

Lékař dítě vyšetří a vyloučí komplikace, ale samotná léčba je z velké části na rodičích. „Ta nejdůležitější část je o tom, jestli umí odsávat, smrkat nebo kapat do nosu. Doktor vlastně jen kontroluje domácí léčbu,“ konstatuje Matějka.

Právě v této fázi ale často dochází k pochybením. Například když rodiče doma nemají potřebné léky nebo je dávkují nesprávně. „Sirupy často poddávkují nebo nezavedou čípek až za svěrač. Pak se rozpustí do plenky a lék nefunguje.“

Podle dětského lékaře jde spíše o nedostatek zkušeností než o nedbalost. Péče o nemocné dítě je dovednost. „Každý rodič se to učí ve fázích. Nejdřív krmit a přebalovat, pak řeší bezpečnost doma a až časem přijdou dětské nemoci,“ říká pediatr.

Na opačné straně spektra jsou situace, kdy rodiče s návštěvou lékaře otálí příliš dlouho. Typickým příkladem je zánět středního ucha, který často začíná nenápadně. „Dítě dva dny dýchá při rýmě pusou, rodič to moc neřeší a pak se diví, že má dítě bubínek na píchání a antibiotika,“ upozorňuje Matějka.

Podobné je to s dehydratací u dětí, které mají horečku, průjem nebo zvrací. „Děti s teplotami jsou mrzuté, nepijí a zásoby vody vypotí. Pak to končí tím, že do nich musíme píchat infuze,“ varuje.

Některé potíže ale vznikají ještě nenápadněji. Třeba ty psychické v rodinách, kde probíhá náročný rozvod. Mohou se rozvíjet celé měsíce, než si jich okolí všimne.

Důležitá je také včasná diagnostika vývojových poruch. „U autismu bývá jedním z prvních příznaků opožděný vývoj řeči. Někdy rodiče slyší, že do toho dítě doroste. Jenže právě v těchto případech hraje čas velkou roli,“ vysvětluje lékař.

Léčba běžných dětských nemocí může znamenat i nezanedbatelné výdaje. „Koncentrovanější sirupy na horečku stojí několik stovek, kapky do nosu taky. Obyčejná viróza vás může vyjít i na tisícovku,“ konstatuje Cyril Matějka.

V rodinách s více dětmi se tak mohou náklady rychle sčítat. Podle pediatra se sociální rozdíly někdy promítají i do zdravotního stavu dětí. „Na oddělení je víc dětí ze sociálně slabších rodin. Mívají vši, svrab nebo horečky.“

Ani děti z rodin, které jsou na tom finančně lépe, se však problémům nevyhnou. „U dětí z dobře situovaných rodin zase častěji vidíme psychické obtíže. Telefony mají často už od školky a úzkosti se dnes dotýkají rodin napříč společností,“ dodává odborník.

Emocí, která podle pediatra Matějky stojí za zbytečnými návštěvami i pozdními příchody k lékaři, je strach. Jeho slova potvrzují i výzkumy prováděné odborníky na duševní zdraví. Podle jedné ze studií přes 40 % rodičů, kteří přichází s potomkem na dětskou pohotovost, vykazuje klinicky významnou míru úzkosti.

Právě rodičovská úzkost patří mezi časté důvody návštěv akutní péče, i když zdravotní stav dítěte nevyžaduje okamžitý zásah. Vedle samotné léčby by se proto rodiče v ordinacích měli dočkat i vysvětlení, kdy je návštěva lékaře skutečně nutná a kdy je možné dítě bezpečně léčit doma.

Někteří rodiče s návštěvou lékaře váhají, protože se bojí, že budou zdravotníky zbytečně obtěžovat. V jiných situacích se ale stejná emoce projeví opačně. „Když má roční dítě horečku 39 °C, rodiče s ním přijdou raději hned, aby měli jistotu, že nic nepodcenili, což je v pořádku,“ uzavírá pediatr.