Článek
(Od našeho spolupracovníka na Ukrajině)
Dřív se tudy pašovaly ve velkém hlavně cigarety. Kraji vládly rodinné mafie, které žily z kontrabandu. Mladíci s ohromnými krabicemi na zádech přenášeli camelky do Evropské unie a na ochránce hranic často dělali dlouhý nos. V roce 2020 oblehli obyvatelé vesnice Bohdan místní základnu pohraniční stráže a zablokovali ji, čímž si chtěli vynutit propuštění tří chlapců přistižených při pašování.
Ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022 však změnil i tento byznys. Místo pašování cigaret se v tomto kraji nyní přes hranici hlavně převádějí lidé.
Stanné právo zakazuje ukrajinským mužům v mobilizačním věku od 25 do 60 let opustit zemi, ne všem se ovšem bojovat chce. V lednu 2026 nový ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov přiznal, že 200 000 Ukrajinců z armády dezertovalo a celkem dva miliony se vyhýbají vojenské službě.
Přesně v těchto místech kdysi vedla nejvýchodnější část československo-rumunské hranice.
Pro ty, kteří odmítají bojovat, moc možností nezbývá. Uplatit lékaře je v Ukrajině mnohem obtížnější než dřív – po sérii odhalených skandálů mají doktoři strach své posudky falšovat. A pracovníci vojenské správy pasou po nových brancích. Konec války je v nedohlednu. Mnozí odpírači vojenské služby tak volí to nejzoufalejší řešení: cestu přes kopečky.
Většinou nemají potuchy, co je v horách doopravdy čeká. A podle toho to často dopadá. V naivní víře se přes Telegram spojí s převaděčskou skupinou, zaplatí jí cenu mezi 8000 a 12 000 dolary (167 tisíc až 250 tisíc korun), a pak už jen záleží na solidnosti pašeráků, jak s uprchlíky naloží.
Existují spolehlivé i proradné bandy. Některé shrábnou peníze, odeberou svým klientům mobilní telefony, popovezou je do hor a nakukají jim, že „támhle“ už je Rumunsko. Jiní pašeráci jsou slušnější. V poslední době se pak rozšiřuje trend, kdy klient složí obnos u prostředníka, který jej vyplatí pašerákovi až v případě, že se nelegální přechod hranice povede.
Drony s termovizí, neocenitelná pomůcka pohraničníků.
Jen v loňském roce bylo v úseku mukačevského úseku pohraniční stráže odhaleno 88 takových kanálů a pohraničníci tu zadrželi 4000 ukrajinských mužů na útěku z vlasti. K dispozici mají pohraničníci vycvičené psy, fotopasti i drony s termovizí.
Jsou i tací, kteří se vydávají do hor na vlastní pěst. Typicky je pak čeká 80kilometrová cesta přes Černohorské poloniny k Maramureši a dál strmým srázem dolů do Rumunska.
Mrtvým nešťastníkům říkají „sněženky“
Pro nelegální turisty, často bez jakýchkoliv zkušeností s pobytem v přírodě, to není jen dobrodružství v extrémních podmínkách, ale vysloveně hazard se životem. Ivan Babijčuk, kapitán mukačevského 27. pohraničního oddílu Hrdinů Karpatské Siče, který má tento nejvyšší úsek ukrajinské hranice na starosti, vzpomíná na případ, kdy pohraničníci zadrželi muže, který bloudil horami už 28 dní.
„Když jsme ho našli, byl upřímně rád, že nás vidí, a děkoval nám za záchranu. Dali jsme mu najíst, zahřáli ho, takže přežil,“ líčí.
Ne vždy to ale končí takto v dobrém. Občas pohraničníci přistoupí i k varovné střelbě, aby si narušitel hranice svůj úmysl rozmyslel. Ještě větší smůlu pak mají ti, kteří padnou zimou vyčerpáním a ukrajinští pohraničníci je včas nenajdou. Takovým se tu říká poeticky „sněženky“. Na jaře, když sleze sníh, se v horách objeví jejich mrtvá těla. Od začátku války jich jen na tomto úseku objevili pohraničníci šestnáct. Posledního 9. června 2026. Ten muž umřel v horské smrčině, 3500 metrů od ukrajinsko-rumunské hranice. Nová železná opona je nemilosrdná.
