Poruchy příjmu potravy nejsou o jídle. Je to volání SOS a ventil jiného problému

„Mimořádné nebezpečí je právě u dětí, které mají menší tukové zásoby. Nemoc zastavuje jejich růst a vývojové procesy, narušuje osifikaci (kostnatění) skeletu a kompletní pohlavní dozrávání. Zastaví se růst prsou, opozdí se nástup menstruace, vyzrávání vaječníků a varlat. Bez léčby hrozí trvalé následky, dokonce smrt,“ varuje lékařka.

„Dětští pacienti jsou stále mladší. Léčila jsem dokonce chlapečka, který při nákupech seděl v nákupním košíku a stále poslouchal, jak si maminka opakuje, že nesmí sladké a tučné a kolik pak přibere. Sám pak začal odmítat tuto stravu ve školce. Ale to bylo skutečně raritní. Ovšem takové poznámky jsou od rodičů nebezpečné,“ dodává internistka z Fakultní nemocnice Brno.

Podle odborníků nelze jednotlivé poruchy striktně oddělovat. „Vždy je to kombinace. Co je důležité říct - tyto nemoci nejsou o jídle. Je to volání SOS. Ventil problému, který nemocné trápí,“ upozorňuje specialistka.

Druhou skupinou, ve které narůstají PPP, jsou vrcholoví sportovci. „Jde většinou o vytrvalostní a estetické sporty. Často léčíme také atletky. Psychika elitních sportovců je už pak tak pokřivená, že příznaky popírají. Nejprve víc a víc trénují, výsledky se zlepšují, trenéři to přehlížejí a pak přijde kolaps,“ dokládá Miroslava Navrátilová s tím, že poruchami příjmu potravy trpí přibližně třetina sportovců a až polovina profesionálních sportovkyň.

Bulimie se vyznačuje záchvaty přejídání. Po nich následuje kompenzační chování, které má zabránit přibírání na váze. Nemocní si vyvolávají zvracení, hladovějí nebo extrémně cvičí. Typická je ztráta kontroly nad příjmem jídla a silná nespokojenost s vlastním tělem. Má cyklický průběh, kdy se střídá přejídání s kompenzací. Bulimie se objevuje až u patnácti procent mladých žen.

Na rozdíl od anorexie, která způsobuje vyhublost, mohou mít bulimici normální hmotnost či nadváhu, což ztěžuje odhalení problému. Nebezpečí spočívá především v poruše elektrolytů, srdeční zástavě či postižení zažívacího traktu. Je u nich vyšší riziko sebepoškozování a sebevražd, nemocní častěji trpí závislostí na alkoholu či projímadlech.

Anorexie je provázená vždy podvýživou a má závažné zdravotní následky - od poruch srdečního rytmu, zástavy dechu, osteoporózy až po selhání orgánů. I zde je chorobný strach z tloušťky, i když je pacient objektivně podvyživený. Typické znaky jsou hladovění, extrémní diety, excesivní cvičení, chorobná potřeba kontroly hmotnosti. Pět až deset procent případů končí smrtí. S anorexií bojuje až 1,5 procenta dívek a žen.

Dalšími, vzácnějšími poruchami jsou pika (konzumace nepoživatelných látek - hlíny, papíru či křídy), ruminační porucha (opakované navracení a znovupřežvykování potravy), ARFID (omezený příjem potravy kvůli struktuře, chuti nebo strachu z dušení, typický u dětí) a nově uznané poruchy jako ortorexie, což je patologická posedlost zdravým jídlem, nebo porucha zvaná BED (Binge Eating Disorder), která u nemocných spouští záchvatovité přejídání, ale bez následného zvracení.

„V současnosti přibývá též nemocných mužů s poruchou bigorexie, při níž řešíme Adonisův komplex, který byl v roce 2013 popsán jako psychická porucha. Jsou posedlí posilováním, k tomu mají nevyváženou stravu. Dohánějí to různými stimulanty - kofeinem, guaranou, ženšenem, kreatinem, což v důsledku končí poškozením pohybového aparátu a sociální izolací,“ uvádí lékařka.

„Léčila jsem několik mužů, kteří časem místo do práce chodili do posilovny, přišli o práci, dostali se do dluhové pasti. Přitom velmi inteligentní lidé. To jsou nemocní těmito poruchami téměř vždy.“

S diagnózou PPP bojuje v Česku přes pět tisíc lidí, z devadesáti procent ženy. PPP si v historii ČR vyžádaly už stovky životů. U mladých pacientů je úmrtnost vysoká, okolo deseti procent.

Vedle PPP specialisté léčí nemocné s metabolickým syndromem (MetS), který je souborem vzájemně se vyskytujících obtíží - obezity, vysokého krevního tlaku, sníženého zdravého cholesterolu, inzulínové rezistence nebo zvýšené glykémie nalačno.

„Nemocní mají narušenou imunitu, jsou náchylnější k infekcím. Poškozená je hormonální činnost. Trpí řídnutím kostí, vypadáváním vlasů, mykózami na nehtech. Mají narušenou termoregulaci, ledové ruce. Nízký tlak, až tak, že mohou zkolabovat například při zavazování tkaničky. Mají odpor k sexu,“ vyjmenovává lékařka.

„S emoční labilitou a depresí přichází i sebepoškozování a pokusy o sebevraždu. Může dojít až k atrofii mozkové kůry, ke kolapsům, arytmiím, selhání srdce a k zástavě dechu,“ varuje.

„Léčili jsme osmnáctiletou pacientku, která trpěla bulimií, měla BMI v normě, ale svých šedesát čtyři kilo komentovala slovy, že je tlustá jako prase. Po čase měla pocit, že je vyléčená, na kontroly už chodit nechtěla. Maminka se u nás po půl roce zastavila s kyticí bílých růží, dceru omlouvala a děkovala nám, že jsme jí pomohli. A druhý den ji našla u počítače mrtvou. Srdeční zástava,“ svěřila redakci lékařka jeden z tragických případů.

Léčba je těžká a dlouhá. Nemocní podle lékařky ztrácí pud sebezáchovy. Přijdou o motivaci k životu, k sexu a k mateřství. Nakonec si přejí zemřít.

„Rodičům na otázku ohledně délky léčby vždy říkám: Nejdříve do roka a do dne. Ale to mluvím o stabilizaci nemoci, ne vyléčení. Nyní se mi vrátila padesátiletá pacientka, kterou jsem léčila v jejích dvaceti. Opustil ji manžel. A byl tak krutý, že jí řekl, že jde za hubenější, protože dobře znal nemoc, se kterou se dlouho potýkala,“ uvádí specialistka.

Příčinu poruch příjmu potravy ukrývá naše vědomí a podvědomí. Studie hovoří i o genetické predispozici.

„Za svou letitou praxi jsem ovšem zažila jediný takový případ, kdy jsem léčila kolegyni a nyní ke mně chodí její dcera. Moje zkušenosti dokládají, že je to problém především vyšších socioekonomických vrstev. Nemoc se týká inteligentních lidí, ambiciózních, umělecky orientovaných,“ vyvozuje Miroslava Navrátilová.

Mentální anorexie, bulimie i další PPP jsou psychiatrické diagnózy, ovšem s velmi vážnými tělesnými důsledky. Jídlo tu hraje roli ventilu problému.

„K poruchám příjmu potravy může člověka přivést šikana ve škole, rozvody, ambice rodičů, kteří dítě chválí za výsledky a výkony, kterých sami nedosáhli. Jindy to bývají oběti sexuálního zneužívání, incestu,“ popisuje složitost zrodu PPP. Častým spouštěčem jsou rozpory mezi rodiči, kterým je potomek přítomen.

Příznaky anorexie popsal již starověký lékař Galén ve 2. století. Ve středověku nemocné s anorexií upalovali jako posedlé ďáblem, který z nich vysává život. V 19. století život ohrožovaly hubnoucí tabletky s arzenikem. Dodnes zcela nevymizel nápad pozřít zárodek tasemnice, která v lidském těle vyroste. Celá historie je protkána kontroverzními dietami.

Ještě v 80. letech minulého století se u nás o anorexii a bulimii vědělo jen okrajově. Ojedinělé případy léčili na psychiatrii nebo interně.

V 90. letech vznikla v Praze a Brně specializovaná pracoviště, kde spolupracují multidisciplinární týmy (psychiatr, psycholog, nutriční terapeut, internista), ale jako samostatný medicínský obor PPP v ČR oficiálně neexistuje.

„V oboru jsem od konce osmdesátých let a většinu atestací jsem skládala v zahraničí. Zabývám se léčbou po metabolické stránce. Nemocní mají deficit trávicích systémů, poruchu funkce střevních buněk, krvetvorby, hormonální, imunitní činnosti, nedostatek minerálů,“ popisuje potíže pacientů internistka.

„Základem léčby není nutit nemocného hned jíst celé porce. To mnoho lidí osvobozených z koncentračních táborů stálo život, protože jim následkem toho selhalo srdce nebo došlo k zástavě dechu (refeeding syndrom, popsán v roce 1981 - pozn. red.),“ uvádí.

Aby vrátili trávicímu traktu správnou funkci, podávají lékaři pacientům speciální nutriční nápoje plné ztracených látek potřebných k nápravě vnitřního prostředí.

„Novinkou je test střevní mikroflóry. Nemocní poruchou příjmu potravy produkují protilátky, jejichž zachycení by mohlo sloužit jako diagnostický marker ještě v době, kdy není mentální anorexie či bulimie odhalena,“ popisuje.

„Experimentální charakter má zatím využívání psychedelik, konkrétně psilocybinu (obsaženého v lysohlávkách - pozn. red.), který snižuje aktivitu v oblastech mozku spojených s úzkostmi, takže nemocný bere jídlo méně stresově. Pomáhá to i otevřít skulinku pro lékaře, již se potýkají s rigidními a nepřístupnými pacienty. Ale existují tu rizika hypoglykémie (extrémně nízká hladina cukru v krvi - pozn. red.),“ dodává Miroslava Navrátilová.