Článek
„Musím odejít; život je pro mě nesnesitelný. Od té doby, co Putin zaútočil na Ukrajinu a zabíjí nevinné lidi a donekonečna vězní tisíce lidí, kteří trpí a umírají, protože jsou stejně jako já proti válce a proti vraždám,“ napsala Litvinovová v dopise na rozloučenou.
„Snažila jsem se pomoci, ale opustily mě síly a trpím dnem i nocí bezmocností. Stydím se, ale vzdala jsem to. Prosím, odpusťte mi,“ dodala.
Úryvky z posledního vzkazu Litvinovové zveřejnila její sestřenice, v Británii žijící novinářka Marija Slonimová. „Nikdo samozřejmě obsah dopisu nezveřejní. Popisuje totiž důvody jejího odchodu, až příliš barvitě. Rozhodli jsme se ukázat skutečný důvod: Zabil ji Putin,“ napsala k tomu Slonimová podle exilového webu Novaja Gazeta Jevropa (NGE).
Litvinovová byla mimo jiné sestrou Pavla Litvinova, jednoho z hrstky účastníků protestu z 25. srpna 1968 na moskevském Rudém náměstí. Proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa tam tehdy demonstrovalo osm lidí.
Více než čtyřicet let Litvinovová pracovala v Ústavu oceánologie Ruské akademie věd, kde se věnovala biologii hadic — třídy mořských ostnokožců žijících na dně. Publikovala řadu vědeckých prací a popsala několik nových druhů těchto živočichů.
Od 60. let pomáhala politickým vězňům, uvedla nevládní organizace Memorial v jejím nekrologu. V sovětské éře šířila samizdat, navštěvovala soudní procesy, navštěvovala vězněné disidenty, přepravovala dopisy, knihy i balíčky.
K soudům chodila i v posledních letech
V posledních osmi letech jezdila Litvinovová na soudní jednání historika Jurije Dmitrijeva, účastnila se procesů se spolupředsedou Memorialu Olegem Orlovem i režisérkou Jevgenijí Berkovičovou a pomáhala mnoha neznámým politickým vězňům.
„Právě tato tichá a téměř neviditelná podpora pronásledovaných byla její vědomě zvolenou strategií. Pro Ninu Litvinovovou bylo odmítání podílu na oficiálních lžích a každodenní pomoc politickým vězňům něčím naprosto přirozeným, co nevyžadovalo žádnou heroizaci,“ napsal Memorial v nekrologu. Litvinovovou popsal jako skromnou a odvážnou ženu, která sama o velkou publicitu nestála.
Ruská oficiální média jako RIA Novosti o smrti Litvinovové sice ve středu informovala, ale jen velmi stroze. Zmínila sice, že nechala dopis na rozloučenou, ale o důvodech sebevraždy nepsala nic. O Litvinovové také psala jen jako o vědkyni s tím, že také byla vnučkou Maxima Litvinova, sovětského lidového komisaře zahraničních věcí v letech 1930 až 1939. O jejích vlastních lidskoprávních aktivitách zcela pomlčela.
