Článek
Přibývá v současnosti dětí se skoliózou, nebo jen umíme nemoc lépe rozpoznat?
Popravdě je tomu přesně naopak. Dříve bylo více pediatrů, kteří k nám takové děti odesílali. Existoval systém preventivních školních prohlídek, během nichž se dařilo odhalovat počínající skoliózy. Záchyt deformit byl častější.
Dnes přichází přibližně stejné množství dětských pacientů, ale vídáme výrazně větší zakřivení, což pak samozřejmě ztěžuje nápravu. Obecně se uvádí v dětské populaci dvě až tři procenta výskytu skolióz, takže deformitu páteře nacházíme přibližně u dvou až tří dětí ze sta.
Víme dnes už, proč skolióza vzniká? Z jakého důvodu postihuje častěji dívky než chlapce?
Na tuto otázku stále nemáme odpověď. Osmdesát procent skolióz označujeme jako idiopatické, což znamená, že přesnou příčinu neznáme. Ovšem víme, že významnou roli hraje dědičnost. Svůj vliv mají i další biologické mechanismy, které jsou předmětem intenzivního výzkumu.
Zbývajících dvacet procent tvoří skoliózy, jejichž příčinu známe. Patří sem vrozené vývojové vady páteře, některá neurologická onemocnění, poruchy metabolismu kostí nebo následky úrazů.
Pravdou je, že osmdesát procent postižených idiopatickou skoliózou tvoří dívky. Ani tady přesný důvod neznáme. Je to dáno rozdílnou stavbou těla, která je jiná než u chlapců. I svalový korzet je jiný. Svou roli také hrají hormonální změny v období dospívání, kdy se objevuje adolescentní skolióza, a to nejčastěji mezi desátým a šestnáctým rokem.
Vybavíte si za svou bohatou praxi případ úrazu, který záda extrémně zdeformoval, ale přitom bylo možné pacienta neoperačně „narovnat“?
Bylo to úplně ze začátku mé kariéry. Nikdy na něj nezapomenu. Šlo o osmiletého chlapce, na kterého spadla vrata od stodoly. Jeho tatínek nám ho tenkrát přinesl v náručí.
Utrpěl těžký úraz hrudně bederní páteře se zlomeninami několika obratlů a z toho plynula těžká deformita páteře. Nám se podařilo páteř pomalu reponovat a pomocí extenze (řízeného tahu za končetinu) a sádrového korzetu se stav upravil. Bez operace a bez následků. Dodnes za mnou chodí na kontroly. Už je to pán v letech a vždy ho rád vidím.
Rentgenový snímek páteře pacientky se skoliózou před operačním zákrokem a po něm.
Lidé si často představují skoliózu jen jako „křivá záda“. Je to tak správně, nebo jde o mnohem složitější onemocnění?
Skolióza není jen vychýlení páteře do strany. Ve skutečnosti jde o složitou trojrozměrnou deformitu. Páteř se nejen zakřivuje do stran, ale zároveň se otáčí kolem své osy. To následně mění postavení žeber, hrudníku i celého trupu.
Už na pohled může tvořit, ať se to lépe vysvětluje, písmeno S nebo C. Vidíme také nestejnou výšku ramen, lopatek, porušení linie boku, při předklonu můžeme pozorovat asymetrii žeber.
Z boku je možné vidět fyziologické zakřivení páteře nazývané lordóza a kyfóza. Lordózu nacházíme na krční a bederní páteři a vytváří oblouk vyklenutý dopředu. Kyfóza vytváří oblouk vyklenutý dozadu na hrudní páteři. Jakmile jsou tato fyziologická zakřivení větší nebo menší, musíme jim věnovat pozornost a snažit se je upravit do správného postavení.
Stejně jako nám stárnou orgány, stárne i naše páteř. Po čtyřicátém roce života začínáme mít problémy
Kdy by měl člověk přijít za odborníkem pro pomoc? Při jakých subjektivních potížích?
Paradoxně samotná skolióza jako taková nebolí. Právě proto bývá nebezpečná. Dítě nemá žádné obtíže, sportuje, běhá a rodiče si změny všimnou až ve chvíli, kdy je deformita dobře patrná.
Pokud se však objeví bolesti zad, je nutné provést lékařské vyšetření. Často příčina nemusí být v oblasti páteře. Bolest vycházející například z dutiny břišní nebo hrudníku se může projevit v zádech.
Příčin může být mnoho, proto je k tomu nutná mezioborová spolupráce mezi ortopedy, neurology, rentgenology, pediatry, spondylochirurgy a rehabilitačními specialisty. Léčba páteře je multidisciplinární obor.
Bolesti v zádech se nejčastěji objevují v oblasti krční páteře a dole v bederní páteři, protože v těchto místech jsou záda tradičně nejvíc přetěžována.
Jak jsou na tom dnes dospělí a senioři ve srovnání s minulými dekádami? Přibývá potíží se zády kvůli sedavým povoláním a minimu pohybu?
Stejně jako nám stárnou ostatní orgány, stárne i naše páteř. Takže po čtyřicátém roce života se na ní začínají přirozeně projevovat změny, které s věkem přicházejí. Samozřejmě záleží na tom, jak jsme se k ní v průběhu života chovali. Jak ji přetěžovali. Jestli jsme hubení, tlustí, zda máme sedavé povolání. Obecně lze říct, že kvůli současnému pohodlnějšímu životnímu stylu přibývá obtíží v oblasti páteře.
Snižuje se kvalita meziobratlových plotének, dochází ke zúžení páteřního kanálu, k útisku nervových struktur. Některé z těchto změn lze zvládnout rehabilitací a úpravou režimu, jiné vyžadují operační léčbu.
Lze něco poradit či doporučit, abychom se problémům s páteří v dospělosti vyhnuli? Čeho se vyvarovat, co naopak dělat?
Úplně všem ne. Část onemocnění je geneticky podmíněná a proces stárnutí zastavit neumíme. Mnoho ale ovlivnit můžeme. Pokud mluvím o dětech, nejdůležitější je včasné rozpoznání deformity. Čím dříve se začne s léčbou, tím větší je šance, že se podaří zabránit operaci. Dědičnost tu hraje jistou roli, takže ke mně přichází moji bývalí pacienti, kterým je nyní kolem čtyřiceti, a vodí své děti.
Pokud by se deformita včas neřešila, vychýlení páteře následně deformuje hrudník, může dojít ke zhoršení funkce plic a ve výjimečných případech i srdce.
U dospělých je recept překvapivě jednoduchý – pravidelný pohyb. Nezatěžovat ji a hlavně chodit! Je to pro záda ten nejpříjemnější pohyb, při kterém se správně zapojují všechny svalové struktury.
A posilovat. Speciálně po čtyřicátém roce svalový korzet nevyhnutelně slábne a svalů ubývá. Rovněž je důležité se vyvarovat špatného a dlouhého sezení a nezvedat těžká břemena v předklonu, ale z podřepu.
Jsou nějaké sporty, kterým by se měl člověk s počínající skoliózou vyhnout obloukem? Můžou mít u dětí negativní vliv těžké batohy, nebo je to mýtus?
Součástí léčení deformit páteře u progredujícího (postupně se zhoršujícího) nálezu je nutnost vyvarovat se opakovaných skoků a doskoků. Tedy nedoporučujeme basketbal, volejbal a různé parkury a crossy. Vytváří vertikální tlaky na páteř.
Pokud jde o negativní vliv školních brašen a batohů, neviděl bych to tak dramaticky.
Nosí-li se batoh na obou ramenou a s rozumnou zátěží, to znamená o váze odpovídající deseti až patnácti procentům tělesné hmotnosti, tak to nepředstavuje zásadní problém. Potíže spíše působí těžké tašky nošené přes rameno. Stejně tak čas, který trávíme u počítače, tabletu či zíráním do telefonu, nemusí způsobit potíže, pokud je to kompenzované fyzickou zátěží.
Při zakřivení kolem čtyřiceti až padesáti stupňů začínáme o operaci vážně uvažovat. Ta trvá pět až sedm hodin
Dá se skolióza rozcvičit? V jaký moment nasazujete dětem korzety?
To záleží na typu deformity. Pokud zakřivení nepřesahuje deset stupňů, bývá pravidelné cvičení často dostačující. Jakmile je to přes dvacet stupňů, není vyhnutí a pacienti dostávají korzet. Ale setkáváme se i s šedesátistupňovým vychýlením, například u čtrnáctiletých dívek, a to už ani korzet nenapraví. Nejprve jsou na řadě rehabilitace, jejichž efekt kontrolujeme po třech až šesti měsících. Hodnotíme rychlost růstu i vývoj zakřivení. Nepodaří-li se zastavit progresi křivky a zhorší-li se vychýlení z deseti třeba na patnáct stupňů, nasazujeme korzet.
Jak děti korzet snášejí?
Dávno to není takové, jako když jsme ve čtyřech lidech aplikovali sádrové korzety, které se vyměňovaly po třech měsících a nosily celý rok. Současné korzety jsou nesrovnatelné. Pacienta změří počítač, vyrábí se z lehkých materiálů s milimetrovou přesností a jsou výrazně lehčí, tenčí i pohodlnější.
S korzetem nemá problémy, řekl bych, devadesát pět procent dětí. Jen ho na začátku musí nosit co nejdéle, ideálně třiadvacet hodin denně. Naučí se v něm spát a už po několika měsících dochází k postupné korekci zakřivení. Čím dříve s tím začneme, tím je efekt lepší.
Nefunguje to u zhruba čtyř až pěti procent pacientů. U nich musíme přistoupit k operativnímu zákroku. Vždy se ale snažíme postupovat nejprve konzervativně. Nejlepší operace je ta, kterou díky včasné léčbě vůbec nemusíme provést. Je vždy až posledním řešením.
Jak náročná je operace? Je velký rozdíl mezi zákrokem u dítěte a dospělého?
Operace trvá pět až sedm hodin. Vždy samozřejmě záleží na míře a typu deformace. U dospělých bývá operace podstatně komplikovanější, stejně tak rekonvalescence. Řešíme u nich nejen samotnou deformitu, ale také opotřebení plotének, artrózu drobných kloubů, osteoporózu a další onemocnění, která s věkem přibývají. Musíme zohlednit řídnutí kostí, vysoký tlak a další přidružená onemocnění.
Výsledek narovnání páteře dospívající dívky po operačním zákroku
Co přesně spondylochirurg v páteři během zákroku vytvoří? A jak dlouho trvá návrat do běžného života?
Současná operace skoliózy je nesrovnatelně přesnější než před třiceti nebo čtyřiceti lety. Do jednotlivých obratlů zavádíme speciální šrouby, které propojujeme titanovými tyčemi. Ty nám umožní páteř postupně narovnat ve všech třech rovinách.
Po dosažení správného postavení jednotlivé obratle spojíme kostními štěpy, které srostou a páteř bude dlouhodobě stabilní. Během celé operace nepřetržitě sledujeme funkci míchy a nervových struktur pomocí neurofyziologického monitorování.
Rekonvalescence je velice krátká. Po jednom až dvou týdnech pacient odchází domů, bez nutnosti nosit korzet. Má nařízen odlehčovací režim a do plného uzdravení to trvá dle závažnosti zákroku dva až tři měsíce. Sportovní zátěž doporučujeme po roce. Ale například pacienti po operaci bederní páteře nemohou i několik měsíců po zákroku sedět.
Co vás na léčbě páteře stále tolik baví a naplňuje?
Už na medicíně jsem věděl, že chci dělat obor, ve kterém je vidět konkrétní výsledek. To je přesně v ortopedii a spondylochirurgii. Za těch dalších třicet let se ale obrovsky změnil náhled, postupy i implantáty. Nejde jen o techniku. Změnilo se i naše porozumění deformitám páteře. Lépe víme, kdy operovat, kdy naopak vyčkat, jak plánovat výkon i jak pečovat o pacienty po operaci.
Díky tomu dnes dosahujeme výsledků, o kterých se mi na začátku kariéry ani nesnilo. Tehdy jsme de facto natahovali pacientovi páteř, bez možnosti korekce ve všech rovinách. Rok nosil sádrový korzet. Dnes po týdnu vstane a jde bez korzetu domů.
Navíc korekce je větší, než jsme vůbec snili, že dokážeme dosáhnout. Když se podaří narovnat těžce deformovanou páteř a za několik let přede mnou stojí mladý člověk, který normálně studuje, sportuje nebo zakládá rodinu, je to pocit, který se těžko popisuje. Většina si na svou operaci ani nevzpomene a v ten moment si říkám, že to všechno mělo smysl. To je odměna, kterou žádná statistika ani odborná publikace nikdy nenahradí.
