Mikrobiom: Druhý mozek, který rozhoduje o našem zdraví i náladě

Na kůži, v ústech, v nose, dokonce i na oku - všude tam žijí kolonie bakterií. Největší a nejdůležitější ale sídlí ve střevech. Souhrnně jim říkáme mikrobiom a jejich počet se přibližuje počtu našich vlastních buněk.

Dlouho se zdálo, že bakterie jsou především hrozbou. Představa hygienicky čistého prostředí, kde je potřeba bacily likvidovat, se stala mantrou moderní doby. Jenže spolu s tím jsme zapomněli, že většina mikrobů není našimi nepřáteli, ale naopak spojenci. Pomáhají nám trávit potravu, vyrábějí vitamíny, brání průniku škodlivých bakterií a udržují naši imunitu ve střehu.

„Mikrobiom si můžeme představit jako zoologickou zahradu,“ vysvětluje biotechnolog Petr Ryšávka. „Je to svět plný rozmanitých organismů, z nichž každý má svou funkci. A stejně jako v zoo i tady záleží na rovnováze. Když některý druh přeroste, naruší se harmonie celku.“ Pocítíme to rychle - únavou, trávicími potížemi nebo výkyvy nálad.

Když se řekne „poslouchat své břicho“, obvykle to bereme jako metaforu. Jenže věda ukazuje, že na tom může být víc pravdy, než se zdá. Střevo a mozek spolu komunikují přímo - spojuje je bloudivý nerv, takzvaný nervus vagus. Díky němu probíhá obousměrná výměna signálů: co se děje v břiše, ovlivňuje naši mysl, a naopak psychický stav má okamžitý dopad na střevo.

Není náhoda, že když se bojíme, svírá se nám žaludek, při zamilovanosti máme „motýlky v břiše“ a při stresu trpíme průjmem. To všechno jsou projevy stejného propojení. Dnes už navíc víme, že bakterie v našem střevě vyrábějí látky působící na nervový systém. Nejznámější z nich je serotonin, který z větší části vzniká nikoli v mozku, ale právě ve střevech.

„Střevní bakterie jsou vymakaná varna drog,“ říká Petr Ryšávka s nadsázkou. A není daleko od pravdy. Produkují totiž celou škálu látek, které nás dokážou povzbudit, uklidnit nebo nám navodit pocit spokojenosti.

A nejde jen o emoce. Střevní bakterie dokážou ovlivnit i naše chutě. To, jestli nás večer „honí mlsná“ na čokoládu nebo máme chuť na kus masa, nemusí být projev slabé vůle, ale požadavek mikrobů.

„Bakterie nám mohou tak trochu diktovat, na co dostaneme chuť,“ vysvětluje Ryšávka. Začarovaný kruh je tím pádem na světě: strava ovlivňuje složení mikrobiomu a mikrobiom pak zase ovlivňuje, po čem k jídlu sáhneme příště.

O tom, jestli se snadno vejdeme do loňských džínů, nerozhoduje jen naše vůle a kalorické tabulky. Do hry vstupují i bakterie. Ano, i ty mají částečně prsty v tom, jestli patříme ke smolařům, kteří přibírají „snad i ze vzduchu“, nebo ke šťastlivcům, kteří mohou jíst od rána do večera a pořád vypadají, že nikdy neslyšeli slovo dieta.

Vědci dnes hovoří o takzvaných „štíhlých“ a „obézních“ bakteriích. Ty první jsou mírně rozmařilé - neumějí z potravy vytěžit maximum, a tak nám část energie projde tělem bez povšimnutí. Jejich majitelé si díky tomu snáze udržují štíhlou postavu, i když si občas dopřejí.

Ty druhé jsou naopak přeborníci ve využití každé kalorie. „Obézní bakterie dokážou z jídla vyždímat maximum energie a předat ji našemu tělu,“ popisuje Petr Ryšávka. Výsledek? Energie se ukládá do tukových zásob.

Na první pohled to zní jako jednoduchá rovnice: kdo má v sobě víc „štíhlých“ bakterií, zůstává štíhlý, kdo má převahu těch „obézních“, přibírá. Realita je ovšem složitější.

„Setkáváme se třeba se sportovci, jejichž mikrobiom na první pohled vypadá jako obézní - dominují v něm bakterie, které z potravy získávají maximum energie. Jenže u nich to není na škodu. Potřebují ji pro vysokou fyzickou zátěž,“ vysvětluje Ryšávka, který ve své laboratoři mikrobiom analyzuje. Stejné bakterie, které by u kancelářského pracovníka vedly k přibírání, pomáhají sportovci podávat špičkový výkon.

„Analýza mikrobiomu může napovědět, zda se ve střevech děje něco neobvyklého, ale ne vždy platí, že určitý typ bakterií automaticky znamená nadváhu, či naopak. Důležitý je kontext - životní styl, pohyb, strava i genetické předpoklady,“ varuje před unáhlenými soudy Ryšávka.

Představte si svoje střevo jako rozlehlou zahradu. Každý den do ní posíláte semínka a hnojivo - jídlo, které jíte. Na tom, co do ní zasadíte, záleží, jestli z ní vyroste barevná louka plná zdravých rostlin, nebo pustina zarostlá plevelem. A přesně tak funguje i mikrobiom.

„Když se vrátíme k jídelníčku našich babiček a prababiček, zjistíme, že byl překvapivě pestrý a jednoduchý. Zahrnoval sezonní zeleninu, ovoce, luštěniny, maso v rozumné míře a minimum průmyslově zpracovaných potravin. Taková strava mikrobiomu prospívá - čím více druhů bakterií v sobě máme, tím jsme obecně zdravější. Pestrost je základ. Pestrý mikrobiom znamená odolnější organismus,“ zdůrazňuje Petr Ryšávka.

Jenže moderní doba nabízí jiný scénář. V regálech supermarketů nás svádějí sušenky, trvanlivé polotovary a krabičky plné stabilizátorů a konzervantů. Vydrží dlouho, neplesniví, bakterie se jich nedotknou. Zní to jako výhoda - ale ne pro mikrobiom.

„To, co vydrží na regále supermarketu měsíce bez známky života, se v našem těle chová stejně,“ říká Ryšávka. „V podstatě si tak přenášíme sterilní prostředí do střeva, které pak začne připomínat spíš peklo než rajskou zahradu.“

Aby toho nebylo málo, bakterie mají záludný vkus. To, co škodí nám, často chutná právě těm „špatným“. Jednotvárná, průmyslově zpracovaná strava podporuje růst bakterií vyvolávajících záněty, stres a poruchy imunity.

Jídlo dokáže změnit mikrobiom překvapivě rychle. „V jedné známé studii si mladý doktorand zkusil deset dní jíst jen junk food - hamburgery, hranolky a sladké limonády. Už po prvním dnu se jeho mikrobiom změnil a návrat k původnímu stavu trval měsíce. Znamená to, že i jednorázový „food festival“ v podobě běžného fastfoodového menu dokáže v našich střevech spustit chaos,“ upozorňuje Ryšávka.

Samozřejmě není třeba se bát každého sousta. Důležité je, jak vypadá celkový jídelníček. Jednorázový výlet do fastfoodu zvládneme, pokud jinak pěstujeme ve střevech rozmanitou a zdravou zahradu.

Ještě obávanější než průmyslově zpracované potraviny jsou pro náš mikrobiom jinak spásonosná antibiotika. Tyto mocné zbraně moderní medicíny, které zachraňují životy, nerozlišují mezi „zlými“ a „hodnými“ mikroby. Když léčíme angínu nebo zánět průdušek, spolu s patogeny často padnou i naši nejvěrnější spojenci.

„Stačí jediný den léčby antibiotiky a mikrobiom je jiný,“ říká Petr Ryšávka. „U někoho se do původního stavu vrátí za měsíc, u jiného za půl roku. A někdy už nikdy.“ Zvlášť při dlouhých a kombinovaných kúrách, například při léčbě žaludečních vředů nebo boreliózy, mohou některé druhy přátelských bakterií ze střeva zmizet nadobro. Následky se pak mohou projevit jako chronické střevní potíže, kožní onemocnění, autoimunitní onemocnění nebo potravinové intolerance.

Podobně zrádné jsou i některé každodenní návyky, které považujeme za zdravé. Třeba preventivní kloktání dezinfekčních ústních vod ústní mikrobiom naruší. „Zkoušel jsem to na sobě,“ vypráví Ryšávka. „Po měsíci každodenního kloktání ústní vody s chlorhexidinem se mi ústní mikrobiom rozsypal. Byl jsem náchylný k nachlazení, bolelo mě v krku a půl roku trvalo, než se to srovnalo.“

A pak je tu stres. Naše doba ho ráda označuje za viníka všech potíží. Ryšávka je v hodnocení opatrnější: „Naši předkové prožívali stres možná ještě větší - války, hlad, existenční ohrožení. Rozdíl je v tom, že dnes je stres chronický, vleče se s námi od školy až do důchodu. A to mikrobiomu nesvědčí.“ Velmi důležitý je pohyb a spánek.

Mikrobiom se rodí spolu s námi. Dítě, které projde porodními cestami, dostává od maminky do vínku unikátní startovní balíček mikrobů, kteří ho mají chránit a pomáhat mu nastavit imunitu.

Maminka předává svůj mikrobiom dítěti od nepaměti. Pokud ale přijde na svět císařským řezem, k tomuto předání nedojde. „Místo mateřských bakterií dítě osídlí ty z nemocničního prostředí a personálu. Zpočátku má takový novorozenec mikrobiom ochuzený a méně rozmanitý. Časem se rozdíly srovnají - obvykle během několika týdnů či měsíců -, ale právě to úvodní „okno“ může být klíčové pro správné nastavení imunity. A proto se u dětí narozených císařem objevují častěji alergie, astma nebo atopická dermatitida,“ vysvětluje Petr Ryšávka.

U novorozenců tvoří až devadesát procent střevních bakterií jeden jediný rod -bifidobakterie, které prospívají zejména díky mateřskému mléku. Jakmile ale dítě začne dostávat příkrmy, začíná v jeho střevech hotový ohňostroj změn. Postupně se objevují další druhy bakterií, mikrobiom se diverzifikuje a hledá novou rovnováhu. V batolecím věku pak začíná připomínat mikrobiom dospělého člověka. Jenže tím vývoj nekončí.

Další zlom přichází s nástupem do školky či školy. Dítě se najednou ocitá v kontaktu s mnoha dalšími dětmi a jeho mikrobiom se tomu musí přizpůsobit. V pubertě zase promlouvají do složení střevních bakterií hormony - podobně jako ovlivňují nálady a akné, mění i střevní rovnováhu.

V produktivním věku bývá mikrobiom nejstabilnější, s přibývajícími roky se jeho pestrost zmenšuje. Zvlášť u seniorů vědci pozorují, že některé přátelské bakterie, typické pro mládí, z těla úplně mizí.

„Bifidobakterie, které tvořily základ u kojenců, u starších lidí často nedetekujeme vůbec. Jsou to bakterie mládí. Pokud senior na životosprávu rezignuje, z jeho střeva se vytratí úplně,“ varuje Ryšávka. Ztráta pestrosti mikrobiomu u starších lidí je jedním z důvodů, proč jsou náchylnější k nemocem a hůř se zotavují.

Když se řekne transplantace, většina z nás si představí srdce, ledvinu nebo játra. Jenže moderní medicína pracuje i s transplantací, která na první poslech zní jako špatný vtip: fekální. Jde o přenos stolice od zdravého dárce do střeva nemocného. Cílem je obnovit narušený mikrobiom a vrátit do něj bakterie, které v něm chybějí.

Fekální transplantace se už dnes běžně využívá například při léčbě závažných infekcí způsobených bakterií Clostridium difficile, které mohou být i život ohrožující. A výsledky jsou často překvapivě dobré - pacienti, kteří trpěli chronickými průjmy a vyčerpáním, se po přenosu mikrobiomu vracejí k normálnímu životu.

„Zní to novátorsky, ale není to žádný výmysl posledních let. Už ve staré Číně se využívala, žlutá polévka ‘ z lidské stolice, kterou nemocní pili při střevních potížích. Představa je to odpudivá, ale svědčí o tom, že lidé intuitivně tušili, jak velkou moc mají mikrobi v našem těle. Dnes už postup samozřejmě vypadá jinak,“ usmívá se Petr Ryšávka.

„Stolice se zpracuje, přefiltruje a podává sondou nebo kapslemi. Ale princip zůstává stejný.“

Zdravá probiotika je do lidského organismu možné dopravit jako výživové doplňky z lékárny, často je předepisují lékaři například jako doplněk při léčbě antibiotiky.

„Budoucnost ale směřuje k personalizaci. Stejně jako dnes existují léky šité na míru konkrétnímu pacientovi, začínají se vyvíjet i individuální probiotika. Analýza mikrobiomu ukáže, které bakterie vám chybějí, a laboratoř vám namíchá kapsli přesně podle vašich potřeb. Je to jako šití obleku na zakázku,“ říká Ryšávka.

Výjimečné už nejsou ani experimenty s přidáváním probiotik do potravin. Na trhu jsou k mání sušenky nebo čokolády s živými kulturami, a dokonce i o probiotika obohacená káva.

Zatímco některé potraviny našim střevním bakteriím „chutnají“, jiné je nechávají chladnými. „Například okurka do salátu je sice osvěžující a plná vody, ale naše mikrobiální zahrada si z ní velkou hostinu neudělá. Zato mrkev nebo dýně působí jako opravdoví nakopávači. Naopak třeba brusinky, které jsou skvělé při zánětech močových cest, některé střevní bakterie spíš tlumí,“ vysvětluje Petr Ryšávka.

Kdo chce svůj mikrobiom výrazně oživit, měl by vsadit na fermentované potraviny. Jogurty, kefíry, kysané zelí, kimči nebo kombucha - všechny obsahují nejen živé bakterie, ale i látky, které tyto bakterie při kvašení vyprodukovaly. Tyto „metabolity“ pak posilují imunitu, pomáhají obnovovat střevní sliznici a podporují rovnováhu v trávicím traktu.

„Některé studie ukazují, že v rozumné míře může prospět i červené maso. V jedné z nich měli lidé, kteří jedli porci hovězího denně, pestřejší mikrobiom než ti, kteří jedli kuřecí. Neznamená to, že bychom měli hned běžet pro steak každý večer, ale ukazuje to, že mikrobiom reaguje složitěji, než bychom čekali,“ dokládá Petr Ryšávka.

Důležitou roli hraje vláknina. Bez ní se naše bakterie neobejdou. Jenže i tady platí, že pestrost je základ. Čekanková vláknina podporuje jiný typ bakterií než třeba jablečná, citrusová nebo obilná.

„Pokud do sebe sypeme pořád jen psyllium nebo čekanku, vychováváme si monotónní mikrobiom,“ říká Ryšávka. „Ideální je vlákniny střídat a kombinovat.“

Prakticky to znamená jediné: pestrost na talíři. Jablko dnes, banán zítra, mrkev k obědu, dýňovou polévku k večeři. A k tomu pravidelně kimči, kysané zelí nebo sklenici kefíru. Čím barevnější a pestřejší máme jídelníček, tím pestřejší a zdravější bude i náš mikrobiom. Nakonec platí jednoduché pravidlo: jsme tím, co jíme - a co jedí naši mikrobi.