Článek
Vyhoření člověka nepoloží ze dne na den. „Každý, kdo ho zažil, vám potvrdí, že si na něj zadělával celé měsíce nebo spíš i roky,“ říká americká psychoterapeutka zaměřená na duchovní a emoční inteligenci Robyn McKayová. Předcházet mu znamená starat se o sebe tak, abychom nevytvářeli podmínky pro jeho rozvoj.
Co je syndrom vyhoření
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) není syndrom vyhoření samostatná nemoc, ale negativní pracovní fenomén. Jde o důsledek nezvládnutého chronického stresu na pracovišti.
Charakterizují ho zejména:
- nedostatek energie a vyčerpání
- zvýšený mentální odstup od práce nebo negativismus či cynismus související s prací
- pocit neefektivity a neúspěšnosti
Syndrom vyhoření se týká pracovního kontextu a neměl by se používat k popisu zkušeností v jiných oblastech života.
Jak je patrné z definice, kterou převzalo i české Ministerstvo zdravotnictví, syndrom vyhoření je opravdu něco jiného, než si mnozí lidé myslí. Je to dlouhodobě se rodící stav, nikoli reakce na aktuální stres. Zároveň je chybné používat slovo vyhoření například v souvislosti s partnerským vztahem.
Může to být problém s kapacitou
„V první řadě – nepoužívejme slovo vyhoření k označení všech stavů, kdy nejsme ve své kůži,“ vyzývá McKayová. „Když cítíte úzkost, neměli byste si hned říkat, že jste nejspíš vyhořelí. Všímejte si, co se s vámi skutečně děje,“ říká.
Problém s kapacitou nastává, když se sejde spousta energetických změn. Včetně těch souvisejících s přírodními jevy, jako jsou úplněk a přechod z letního na zimní čas. „Váš energetický systém, zejména pak ten nervový, jede na plné obrátky,“ vysvětluje terapeutka. V takových obdobích doporučuje kromě spousty hodin vydatného spánku také koupele ve slané vodě, dlouhé procházky, relaxační aktivity a podobně.
Zpočátku se můžete sami sebe ptát, co se to s vámi děje, v čem je problém, co je špatně. „Záhy vám ale dojde, že jste sice energeticky vyčerpaní, ale skutečné vyhoření to není,“ ujišťuje odbornice.
Zjistěte, proč jste unavení
Pokud se cítíte strašlivě unavení, nesnažte se to za každou cenu pojmenovat. Buďte spíš zvědaví. „S otevřenou myslí a bez soudů se na to, co se děje s vaším tělem, myslí i duchem, podívejte jako na celek. Ptejte se: Co dalšího by mohlo přispívat k tomu, jak se dnes cítím? Je to jen o mně, nebo se něco odehrává v mém vztahu s partnerem, kolegy, klienty, v širším okolí?“
Obzvlášť jste-li empat (vysoce citlivý člověk – pozn. red.), nebo dokonce senzibil (jedinec schopný mimosmyslového vnímání – pozn. red.), vnímáte mnohem víc než jen svou vlastní přirozenou energii.