Dožila se ve zdraví 117 let. Překvapivá analýza ženiny DNA mění přístup ke zpomalení stárnutí

Nová genetická studie publikovaná v odborném biomedicínském časopise Cell Reports Medicine odhalila vzácné biologické znaky, které mohou vysvětlovat, proč se María Branyasová, jedna z nejstarších zaznamenaných osob na světě, vymykala běžnému průběhu lidského stárnutí.

Vědci z Institutu pro výzkum leukémie Josepa Carrerase v Barceloně provedli kompletní analýzu její krve, slin, stolice a moči. Zjistili, že mnoho jejích buněčných ukazatelů odpovídalo věku o několik desetiletí nižšímu, než byl její skutečný věk. Výzkumníci se domnívají, že případ Branyasové může odhalit klíčové biologické mechanismy podporující zdravé stárnutí.

Na rozdíl od většiny lidí jejího věku vykazovala Branyasová nízkou míru zánětlivosti a výborný stav kardiovaskulárního i imunitního systému. Také její střevní mikrobiom byl ve velmi dobré kondici. Výsledky naznačují, že měla vzácný genomický profil, který ji chránil před rozvojem zdravotních neduhů spojených se stárnutím.

Podle vědců měla María vzácné varianty genů spojené se zdravou funkcí mozku, silnou imunitou a odolností vůči chronickým onemocněním. Ve svých 113 letech například zdárně překonala covid.

Podle webu Indian Defense Review, který na studii upozornil, za výjimečnou dlouhověkost u Branyasové zřejmě mohla kombinace dobré DNA, středomořské stravy včetně pravidelné konzumace jogurtů, dostatek pohybu i čilé společenské kontakty.

Případ Branyasové činí obzvlášť fascinujícím fakt, že přestože její telomery (koncové části chromozomů související s procesem stárnutí) byly výrazně zkrácené, což je obvykle varovný signál, nikdy se u ní nerozvinula rakovina. Výzkumníci předpokládají, že kratší telomery mohly v jejím případě naopak omezovat nadměrné buněčné dělení a fungovat jako mechanismus prevence rakoviny.

Paradox jejího zdraví tak může převrátit tradiční biomarkery stárnutí naruby. Většina modelů stárnutí totiž naznačuje, že kratší telomery znamenají kratší život. Branyasová však tento pohled zpochybňuje. Je možné, že její buněčné stárnutí probíhalo odlišnou, lépe kontrolovanou cestou. Tento překvapivý poznatek by mohl ovlivnit způsob, jakým vědci přistupují k vývoji nových terapií zaměřených na zpomalení stárnutí a prevenci nemocí.

Výzkumný tým zdůrazňuje, že k potvrzení jejich zjištění jsou zapotřebí rozsáhlejší studie; případ Maríe Branyasové však představuje určitý výchozí bod pro další výzkum.

„Její schopnost zůstat až do posledních let života mentálně, fyzicky i společensky aktivní vykresluje obraz stárnutí jako procesu udržitelného, nikoli nevyhnutelně degenerativního,“ píše Indian Defense Review.

Ačkoli se tento výzkum zaměřil na jedinou osobu, jeho důsledky jsou podle webu rozsáhlé. Autoři navrhují využít tento typ dat k identifikaci biomarkerů zdravého stárnutí a k vývoji personalizovaných terapií zaměřených na dlouhověkost.

„V době, kdy celosvětově rychle roste počet stoletých lidí, může pochopení toho, proč někteří jedinci vzdorují nepříznivým předpokladům, otevřít nové strategie nejen pro prodloužení délky života, ale i pro tzv. healthspan – tedy počtu let prožitých ve zdraví,“ uzavírá web.