Článek
„Imunitní systém se časem zhoršuje a tento (buněčný) proces může určovat tempo stárnutí,“ uvedl Monsonego z katedry mikrobiologie, imunologie a genetiky Fakulty zdravotnických věd Ben Gurionovy univerzity.
Pro server The Times of Israel vysvětlil, že jak lidé stárnou, v těle se hromadí tzv. senescentní buňky (stárnutí buněk = senescence): buňky, které se už nedokážou dělit a způsobují zánětlivost. To vede k poškození tkání a nemocem.
Monsonegův tým však objevil podskupinu T pomocných buněk, které by ve vyšším věku mohly získat schopnost ničit poškozené a stárnoucí buňky. Je nicméně potřeba zmínit, že to bylo experimentálně ověřeno zatím jen u myší, u lidí jde jen o – slibně znějící – hypotézu.
Pomocné T lymfocyty (tzv. CD4 buňky) jsou typ bílých krvinek, které řídí imunitní reakce těla. Normálně pomáhají ostatním imunitním buňkám, ale vědci naznačují, že některé z nich mohou ve stáří získat i schopnost odstraňovat poškozené buňky.
Výzkumný tým z Izraele si jedinečných vlastností těchto buněk všiml díky japonské studii z roku 2019, která ukázala, že imunitní systémy „superstoletých“ – lidí, kteří se dožívají více než 100 let – jsou těchto buněk plné.
Podobné znaky tedy vědci nacházejí i u lidí z tzv. modrých zón – oblastí světa, kde se lidé běžně dožívají velmi vysokého věku a trpí zlomkem nemocí, např. na Sardinii v Itálii nebo na japonském ostrově Okinawa.
A izraelským odborníkům z Ben Gurionovy univerzity a Weizmannova institutu věd vyšla na základě jejich vlastního bádání studie nedávno v recenzovaném časopise Nature Aging. „Před pěti lety jsme začali zkoumat rozdíly mezi lymfocyty mladých a starých myší. Víme, že se stárnutím roste zánětlivost a že imunita je méně výkonná. Zajímalo nás, proč,“ vysvětlil Monsonego.
Zdůraznil, že s kolegy byli průkopníky v popisu toho, jak se tyto speciální T pomocné buňky při stárnutí – u myší – mění a přibývají. „Tehdy jsme si uvědomili překvapivé a výrazné hromadění těchto buněk,“ prohlásil.
V posledním experimentu tým vytvořil geneticky upravené myši, kterým tato speciální skupina T buněk chyběla, a porovnal je s myšmi, které je měly. „Bez těchto buněk žily myši kratší život,“ shrnul.
Vědce to překvapilo. „Vždy jsem si myslel, že pokud se něco objeví až pozdě v životě, znamená to, že se něco pokazilo,“ řekl Monsonego.
Délka zdravého života
„Zjistili jsme, že tyto buňky dokážou snižovat množství stárnoucích (senescentních) buněk, což umožňuje regeneraci a zotavení tkání,“ sdělil dále.
Připomněl rovněž, že vědci v současnosti už v těchto souvislostech méně hovoří o délce života či délce dožití, tedy o tom, jak dlouho člověk žije, a více o tzv. délce zdravého života, tedy jak dlouho zůstává člověk zdravý.