Článek
Ve společnosti stále přetrvává představa, že muž by měl být silný, soběstačný a schopný zvládnout každou situaci bez pomoci druhých. Přiznání psychických problémů tak někteří nevnímají pouze jako zdravotní komplikaci, ale také jako osobní selhání.
„Psychická odolnost přitom neznamená, že člověk nikdy nepotřebuje pomoc. Přijetí vlastní zranitelnosti je přirozenou součástí života a lidskou hodnotu neurčuje množství problémů, které člověk unese bez podpory druhých,“ upozorňuje psychiatr Matěj Kasal z Mindwell.
Projevy deprese a úzkostí se mohou u žen i mužů lišit. Muži často nepůsobí smutně nebo plačtivě. Místo toho bývají podráždění, výbušní, mají poruchy spánku, přetěžují se v práci nebo si stěžují na různé tělesné obtíže.
„Muž nemá radost ze života, přestože to na první pohled vypadá, že vše funguje tak, jak má. Dál chodí do zaměstnání a plní své povinnosti, ale život se mu postupně redukuje na zvládnutí dalšího dne,“ pokračuje Matěj Kasal.
Někteří muži se navíc snaží psychickou nepohodu potlačit alkoholem nebo jinými návykovými látkami, což ve finále nic neřeší, naopak to může situaci dále zhoršovat.
Schopnost fungovat není důkazem psychického zdraví
Psychický stav člověka tak nelze posuzovat pouze podle toho, zda zvládá chodit do práce nebo plnit každodenní povinnosti. Mnoho lidí dokáže navzdory vážným psychickým obtížím dlouhodobě podávat vysoký výkon, za který ale platí obrovským vnitřním vypětím.
Varovnými signály mohou být ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity, omezení kontaktu s blízkými, zhoršený spánek, podrážděnost, pocity beznaděje nebo přesvědčení, že je člověk druhým na obtíž.
Pozor také na výroky typu „Už to nemá cenu“, „Stejně bych vám nechyběl“ nebo „Beze mě by vám bylo lépe“. Neznamenají sice automaticky, že je člověk rozhodnut ukončit svůj život, mohou ale signalizovat, že se ocitl na hranici svých sil.
„Pokud máme obavy, je namístě se zeptat, co podle něj nemá cenu. Jestli nám o tom může říct víc. Neměli bychom se ale obávat ani přímé otázky: Napadá tě někdy, že už nechceš žít? Takovou otázkou člověku myšlenky na sebevraždu nevnukneme,“ vysvětluje terapeutka Jiřina Přikryl Maršálková.
Důležité je především naslouchat, nezlehčovat pocity druhého a nesnažit se je okamžitě vyvracet argumenty typu „vždyť máš všechno, co potřebuješ“. Pokud člověk přizná sebevražedné myšlenky, je důležité mu co nejdříve zajistit odbornou pomoc a nenechávat ho samotného.
Sebevraždy mužů jsou několikanásobně častější
Podle údajů Českého statistického úřadu připadalo mezi lety 2020 až 2024 na jednu sebevraždu ženy 4,1 sebevraždy mužů.
Tento alarmující rozdíl nemá jedinou příčinu. Svou roli může hrát skutečnost, že muži méně často vyhledávají odbornou pomoc, své problémy dlouhodobě skrývají, častěji sahají po alkoholu a bývají sociálně izolovanější. „Zvlášť nebezpečnou vnímám kombinaci psychického utrpení, osamělosti a přesvědčení, že člověk musí zvládnout všechno sám,“ zdůrazňuje Matěj Kasal.