Článek
K veganství se Jamiesonová dostala na základě svých dřívějších zdravotních potíží, včetně častých migrén. Lékaři jí tehdy doporučili užívat poměrně silné léky na bolest, což se jí nechtělo, a tak hledala pomoc u lékaře, který inklinoval k alternativám. Ten se jí tehdy zeptal i na její stravu a doporučil jí z jídelníčku vyřadit všechny živočišné produkty, cukr a lepek. Uposlechla ho a během několika dní se začala cítit lépe.
„Bolest zmizela a já se najednou cítila plná energie. Stala jsem se tedy vegankou. Měla jsem přitom potřebu na stejnou cestu přivést všechny lidi kolem, a tak jsem o tom neustále mluvila. Byla jsem přesvědčená, že jedině veganství je to správné,“ vysvětluje Jamiesonová.
Jelikož ji vše kolem veganství naprosto pohltilo, absolvovala veganskou kulinářskou školu a stala se oficiální veganskou kuchařkou. Její jídelníčky byly pestré a nutričně vyvážené.
Přesto se po narození syna začala cítit hodně unaveně. Některé dny měla doslova problém slézt z gauče. A pak začala mít sny o hamburgerech, čemuž vůbec nerozuměla. Zašla tedy k lékaři a z výsledků krve byla šokovaná. Měla těžkou anémii, a to navzdory tomu, že dbala na složení jídelníčku, aby svému tělu dopřála maximum výživných látek. Dokonce i pravidelně docházela na infuze se železem a vařila v litinových hrncích. Nic z toho ale evidentně nestačilo.

Alexandra Jamiesonová
„Říkala jsem si, že je to šílené, když se ani mně na veganské stravě nepodařilo zůstat zdravá. Napsala jsem přeci tolik knih s doporučeními, které měly pomoci dodat tělu i na veganské stravě maximum nutričně důležitých látek,“ dodala.
Rozhodla se tedy uvést své sny o červeném masu v realitu a po letech snědla hamburger. "Tehdy jsem měla doslova pocit, že jsem v nebi. Jako by mi tělo říkalo: „Ó můj bože, děkuji!“
Veganství jí vyvolalo lupénku
Negativní zkušenost s veganstvím má i dnes pětapadesátiletá matka dvou dětí Betsy Stephensová z New Jersey. Ta na veganství přešla pozvolna. Nejprve začala dodržovat tzv. bezmasá pondělí, poté přidala další dny, kdy si dopřávala jen vegetariánskou stravu, až s ohledem na životní prostředí přešla na zcela veganskou stravu.
Postupně se k ní přidali i další její přátelé, tudíž dodržování veganské stravy pro ni bylo mnohem jednodušší, než kdyby v tom byla úplně sama. Společně si tak vyměňovali recepty, ale i samotná jídla a snažili se o to, aby svému tělu dopřáli dostatek živin.
Po pár měsících se ale Stephensová začala cítit unaveně a na těle objevila příznaky lupénky. Začala tedy studovat, zda nedělá nějaké dietní chyby a zjistila, že vyvolat zánět u lidí s autoimunitními stavy může sloučenina lektin, která je obsažená v luštěninách, včetně fazolí. Přestože obsah lektinu může být ve fazolích snížen díky vaření, některým citlivým lidem může zřejmě i tak ublížit.
Fazole přitom spoustu veganů zařazuje do svého jídelníčku poměrně často, a to především kvůli vysokému obsahu bílkovin. To byl i případ Stephensové, která se však následně vrátila zpět k živočišné stravě.
Ovšem návrat pro ni nebyl snadný, například mléko a mléčné výrobky byly zprvu pro žaludek dost těžké. Postupně se začala cítit mnohem lépe. Zprvu sice měla výčitky, že opět zatěžuje životní prostředí víc, než by chtěla, ale to si následně vykompenzovala tím, že začala jezdit elektrickým autem.
Proti veganství nicméně nic nemá. Věří, že některým lidem může vyhovovat i v dlouhodobém horizontu. Nicméně nabádá, zejména lidi s autoimunitní poruchou, aby v tomto směru byli opatrní a bezmezně nevěřili všem informacím, které v tomto směru kolují na sociálních sítích a vždy se snažili nejprve vše zkonzultovat se svými lékaři.



