Izraelská invaze do Gazy vsadí spíš na pěchotu. Tanky jsou zranitelné

„Není jasné, jak by mělo vypadat izraelské vítězství, kromě vysokého počtu navršených těl příslušníků Hamásu,“ uvedl pro The Telegraph vedoucí analytik pro Blízký východ v Evropské radě pro zahraniční vztahy Hugh Lovatt s tím, že není jasné, co by mělo následovat po případné likvidaci Hamásu.

„Pokud by se invaze podařila, bezpečnostní síly by pak musely zůstat na místě po mnoho let, aby umožnily rozvoj politických a společenských struktur a zabránily tomu, aby tento prostor opět zaplnili muži se zbraněmi,“ upozornil Lovatt.

Zmínil také další problémy. „Izraelská pozemní invaze si vyžádá obrovskou cenu, co se týká životů Palestinců a Izraelců. Jak ukázaly minulé operace, zhorší to humanitární krizi v Gaze a rozdmýchá palestinský a arabský hněv na Izrael,“ upozornil.

Počet palestinských obětí by mohl být bezprecedentní a Izrael by k provedení ofenzivy mohl potřebovat až 400 tisíc vojáků, píše Telegraph. Připomíná, že při pozemní invazi do Gazy v roce 2014 bylo zabito přibližně 2300 Palestinců. Nevyhnutelně dojde také k velkým ztrátám izraelských vojáků. Akce může také trvat mnohem déle než operace v roce 2014 – nejen týdny, ale možná i měsíce.

Za předpokladu, že Izrael dodrží pravidlo, kdy strana podnikající útočnou operaci má tří- až pětinásobnou převahu proti obránci, mohl by potřebovat až 200 000 vojáků. Síla milice a bezpečnostních sil Hamásu se odhaduje na 30 až 40 000 mužů. Zapojit do boje by se však mohly i další skupiny, palestinský Islámský džihád má několik tisíc bojovníků, takže čtvrt milionu Izraelců by představovalo větší jistotu.

Izrael má armádu o 170 000 vojácích v aktivní službě a už povolal 300 000 rezervistů. Ne všechny však může nasadit v Pásmu Gazy, protože musí střežit také hranici s Libanonem, odkud jej ohrožují ozbrojenci Hizballáhu.

Ačkoli se pozemní invaze jeví jako nejpravděpodobnější možnost, Izrael ji může kombinovat s obojživelným útokem ze západního pobřeží Gazy.

Pozemní síly by mohly být rozděleny do různých bojových skupin pro víceúderový útok, opak vpádu Hamásu. Tak postupoval Izrael na začátku roku 2009 v rámci druhé fáze operace Lité olovo.

Ačkoli se Izrael pyšní tím, že udržuje špičkovou armádu, invaze by pravděpodobně zahrnovala vyslání pěchoty, která by přemohla pozemní síly Hamásu, a také masy tanků.

Izrael má v aktivní službě přes 400 tanků Merkava Mark 4, přičemž dalších 900 kusů Merkava Mk. 3 a Mk.4 jsou ve skladech, což je pro operaci na tak malém území více než dostačující.

Problémem je, že tanky a další obrněná vozidla jsou při bojích ve městě zranitelné. Je to především proto, že nejodolnější pancíř je v přední v části korby a věže, kde se očekává, že tam bude mířit nepřítel nejčastěji. V městském prostředí se však obránci mohou snadno dostat nad tanky, což jim umožní střílet na horní část tanku, kde je pancíř slabší. Při útoku zblízka také nemusí zafungovat systém ničení přilétajících granátů.

V kanalizačních stokách a v bohatě rozvětveném systému spojovacích tunelů lze nastražit improvizované nálože, které mnohou vybuchnout pod tankem.

Část těchto problémů ale mohou vyřešit obrněné buldozery včetně těch na dálku ovládaných.

Podle listu The Telegraph to znamená, že útok ve městě musí být veden pěchotou a tanky se přivolávají pouze pro specifické úkoly – například k ničení nepřátelských opevněných pozic – a poté musí být rychle odsunuty do týlu, kde nejsou tak ohrožené. V roce 2009 se však dokázaly izraelské tanky dostat až do centra Gazy, tehdy však byl Hamás hůře vyzbrojen.

Zkušenosti z Náhorního Karabachu, Sýrie a Ukrajiny naznačují, že pěšáci budou podpořeni tisíci dronů, které budou pozorovat nepřítele, shazovat munici nebo přímo nést zbraně.

Tisíce bezpilotních letounů budou potřeba také proto, že rádiové signály používané k řízení bezpilotních letounů mají v zastavěných oblastech omezený dosah .

Hamás má též zařízení pro elektronický boj, která umožňují rušit řídicí signál pro bezpilotní letouny.

Izrael má také v pohotovosti elitní a speciální jednotky, včetně jednotky Ghost a legendární jednotky Sajeret Matkal. Mohou jít do akce souběžně s pozemní invazí k záchraně rukojmích.

Přesto je kvalita mužstva – jak v pravidelné, tak v záložní službě – velmi vysoká, pokud jde o výcvik a motivaci. „Na světě je jen málo armád, které by byly tak zapálené pro obranu své země jako izraelská,“ píše The Telegraph.