Šestiletému ruskému chlapci padl otec na Donbasu. Dostal za něj hodinky

Máma vzala syna a jeho čerstvě narozenou dvouměsíční sestru Polinu na policejní stanici, kde byly květiny, sladkosti a také stromeček a pod ním dárky. Před policejním generálem Alexandrem Arapovem se Savelij styděl a moc nemluvil, ale nepřestal se usmívat.

„Víš, že se přání vždycky plní?“ zeptal se ho generál. Chlapec mlčky přikývl, a tak mu generál řekl: „Víš co je hlavní? Věřit, věřit svému snu. Vidíš, že sny se plní. Přání se vždy plní,“ řekl mu generál v morálně zvrhlé scénce, ve které nikoho nenapadlo, že by chlapec mohl místo hodinek chtít raději znovu vidět svého tátu.

Pak už generál otevřel zdobenou krabičku a vyndal z ní hodinky, které chlapci hned máma Světlana Trokajová připnula na ruku se slovy, že ani ona takové nemá: „To jsme nečekali, je to pro nás velké překvapení, především pro Savelije.“

Hodinky nebyly jediným dárkem, hoch ještě dostal modré autíčko, dodávku v barvách vyšetřovacího výboru. Mohl si také prohlédnout služebnu, kde byly na zdi obrazovky se záběry z bezpečnostních kamer nebo mapy, a také se mohl zúčastnit telekonference náčelníků oddělení.

Až po předání dárků se Arapov letmo dotkl smutné reality, když řekl matce, že pokud by něco potřebovali, tak věří, že policie vyvine maximální úsilí, aby jim pomohla.

Ani to ovšem nenarušilo dokonalou idylu, na závěr si všichni dali čaj s pirohy, jako by Savelij nepřišel o otce a jeho matka o manžela. „Jsme všichni doopravdy šťastni,“ řekla žena.

Vše korunoval syn, když na otázku, čím by chtěl být, až bude velký, vyhrkl naučeně: „Vojákem.“

Jen v komentáři zaznělo, že jeho otec zemřel na Donbasu, a to prý „při obraně vlasti“. Bojoval přitom na cizím území v agresivní válce.