Turecko představilo vyvíjenou balistickou raketu. AI video s cílem zásahu v USA způsobilo rozruch

Sama prezentace způsobila rozruch, uvedl list The Financial Times, protože ji provázelo video generované umělou inteligencí, jak se raketa vypouští a mezi cíli jsou i ty na území USA.

Turecký ministr obrany Yaşar Güler pak uváděl: „Máme ji záměr používat pouze k odstrašení. Pokud by se však objevila potřeba, nikdo nemůže pochybovat, že ji nasadíme.“ List The Financial Times podotkl, že asi nevěděl o cílech na videu.

Turecké ministerstvo obrany dodalo, že je raketa schopná letět 25násobkem rychlosti zvuku, stále ve vývoji: „Laboratorní testy raketového systému Yildirimhan, který může nést hlavici o hmotnosti až tři tuny, byly úspěšně završeny. Polní testy pokračují.“

Pokud by avizované parametry odpovídaly realitě, Turecko, které věnuje velké prostředky na vývoj vojenské techniky, by se tak zařadilo mezi několik zemí, které mají vlastní mezikontinentální balistické rakety, jako jsou USA, Rusko nebo Čína a Indie či KLDR a také Izrael.

Jestli tomu tak už je, může potvrdit jen test, což je vzhledem k doletu rakety a poloze Turecka problém. Může podobně jako KLDR využít takřka kolmé trajektorie, kdy se dopočte dolet v případě balistické křivky s menším úhlem. Ankara však zvažuje vybudovat kosmodrom v Somálsku, o což usiluje. Pak by mohlo rakety vypalovat do Indického oceánu.

Turecko je sice jedenáctým největším exportérem zbraní, jeden západní představitel obrany ale řekl: „Je to přehnané, turecký obranný průmysl má řadu schopností a rychle se zlepšuje, ale ještě není na této úrovni.“

„Vypadá velmi ambiciózně a sporně,“ dodal raketový expert z univerzity v Oslu Fabian Hoffman.

Turecko nemá s vývojem strategických balistických raket zkušenosti, dosud vyrábělo jen balistické rakety krátkého doletu Tayfun (Bora-2), jejichž dosah u verze Block IV prodloužilo z původních 300 km na 1000 km. Jde o derivát čínské rakety B-611.

Zřejmě kvůli menším zkušenostem s vývojem balistických raket má Yildirimhan netypickou koncepci, upozornil server The War Zone. Mezikontinentální balistické rakety jsou většinou vícestupňové, turecká je však jen jednostupňová.

Pohánějí ji čtyři raketové motory spalující kapalné palivo – hydrazin. Okysličovadlem je dinitrogen tetraoxid (N2O4). Použití kapalného paliva znamená delší přípravu ke startu, protože se raketě musejí naplnit nádrže. Palivo v nich nemůže zůstávat dlouhodobě. Turecké ministerstvo obrany ale uvedlo, že Yildirimhan lze odpalovat z mobilních ramp. Hlavice by měla mít hmotnost 3000 kg, což naznačuje, že je určena k ničení bunkrů.

Zatím není jasné, kdy by měla být raketa zařazena do výzbroje. Turecký ministr obrany Yasar Guler pouze sdělil, že vývoj rakety trval deset let. Turecká média uvádějí, že palivo se již vyrábí a hlavice je ve vývoji.

Turecko nepotřebuje raketu s takovým doletem, protože je členem NATO a chrání ji americký jaderný deštník. Yildirimhan ukazuje, že Turecko míní samo používat politiku odstrašování s pomocí arzenálu raket, jakou uplatňuje už Írán.

Turecko usiluje o zbraně s delším dosahem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyzýval už dříve k vývoji balistických raket s doletem 2000 km, tedy kategorie rakety středního doletu. Loni otestovaná poslední varianta rakety Tayfun Block 4 má teoretický dolet až 1000 km, takže v jejím dosahu je celé Řecko a většina Izraele, i když prakticky bylo potvrzeno jen 600 km.

Turecko následně avizovalo vývoj rakety středního doletu Cenk s doletem 2000 km, která by byla bez problémů schopna zasáhnout i značnou část Íránu. Teprve raketa s doletem 3000 km by však byla schopna zasáhnout většinu zemí na Blízkém východě. Yildirimhan ale zasáhne všechny protivníky Turecka a některé jejich podporovatele.

Turecký obranný průmysl v posledním čtvrtstoletí prodělal velký rozvoj, což se týká nejen těžké techniky a dronů, ale i raket a střel s plochou dráhou letu. Vydělává na exportu, protože vývoz není omezen nějakými restrikcemi, jako jsou americké ITAR.

V případě raket je to však komplikovanější, Turecko je členem organizace pro kontrolu raketového zbrojení MTCR, který omezuje vývoz raket s dosahem přes 300 km a s hlavicí těžší než 450 kg.

The War Zone nevylučuje ani možnost, že by Turecko mohlo v zájmu odstrašování usilovat i o vývoj jaderné hlavice, což by zvětšilo jeho odstrašovací schopnosti a potvrdilo jeho status velmoci, které může vést nezávislou politiku.