Mezinárodní organizace mlčí k brutalitě útoku Hamásu, stěžuje si izraelská první dáma

„Na hudebním festivalu Nova, kde bylo zmasakrováno přes 350 lidí a desítky uneseny, svědci skrývající se v křovích viděli, jak teroristé hromadně znásilňují, vraždí a a mrzačí ženy. Video Hamásu z kibucu ukazuje, jak teroristé mučí těhotnou a vyjímají její plod. Naši forenzní experti našli těla žen a dívek, které byly znásilněny s takovou brutalitou, že měly zlomeniny pánve,“ uvedla Herzogová v textu pro týdeník Newsweek. Připomněla, jak teroristé Hamásu vozili po Gaze nahé tělo mrtvé ženy, a zmínila, že „další ještě živá, byla zajatá vtažena za vlasy do džípu pod namířenou zbraní“.

„Tyto důkazy spolu se zaznamenanými přiznáními teroristů jasně ukazují, že hromadné znásilňování bylo součástí předem připraveného plánu Hamásu,“ dodala Herzogová.

Zaskočilo ji, že mezinárodní organizace na ochranu práv včetně těch, které mají hájit ženská práva, na to nereagovaly: „Nebylo to tak, že by odsouzení násilí Hamásu na základě pohlaví bylo slabé nebo nedostatečné. Nebylo žádné. Organizace jako UN Woman a Výbor pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) selhaly při odsouzení těchto zločinů. V kritické chvíli zklamaly nás a všechny ženy.“ Zmínila, jak to zaskočilo bývalou tajemnici CEDAW, izraelskou profesorku Ruth Halperin-Kaddariovou.

Herzogová přitom dala najevo, že soucítí s palestinskými ženami a dětmi, jež v Gaze trpí následky války, kterou zahájil Hamás: „Věřím, že si zaslouží pomoc a podporu. To však neznamená, že se vymažou zvěrstva spáchaná palestinskými teroristy 7. října. Mlčení mezinárodních organizací hájících lidská práva a neochota věřit izraelským ženám tváří v tvář zdrcujícím důkazům byly zničující.“

Sama uvedla, že zažila dva šoky. Prvním byl samotný teroristický útok a jeho brutalita: „Naším druhým šokem je nepředstavitelné a neodpustitelní mlčení těchto organizací, tváří v tvář znásilňování a vraždění izraelských žen.“ Upozornila, že sexuální násilí na ženách je od devadesátých let považované za válečný zločin.

První dáma zdůraznila, že mezi 240 rukojmími drženými v Gaze je mnoho žen a dětí: „Teprve po jejich propuštění se ukáže, co musely vydržet.“