Írán podporuje Palestince, ale do války se mu nechce

Ministr zahraničí Hosejn Amirabdolláhián se ve středu v katarském hlavním městě Dauhá sešel nejen s šéfem Hamásu Ismáílem Haníjou, ale také s vládnoucím emírem, šajchem Tamímem bin Hamad Sáním. Pak odletěl do Ankary, kde jednal se svým protějškem Hakanem Fidanem, uvedl izraelský list Ha'arec. Obě země podporují Hamás, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hnutí dokonce označuje za bojovníky za svobodu.

Mezitím však mluvil i se svým saúdskoarabským protějškem, princem Fajsálem bin Farhánem Saúdem, protože se obě země, které spolu soupeří, snaží zlepšit vztahy, když v zástupné válce v Jemenu nedokázala ani jedna strana vyhrát.

Saúdové a Turci mu současně předali americká varování, aby se Írán nezapojoval do války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy, což zatím přímo Teherán neudělal. Doma však Amirabdolláhián čelí tlaku radikálů, kteří chtějí, aby Írán otevřeněji podpořil Palestince a „zaútočil na povýšeneckou aroganci sionistů a Spojených států“. Umírněnější íránské skupiny zase mají obavy z kroků, které by mohly zhoršit postavení Teheránu v jednáních se Saúdy a Západem.

Ha'arec jeho úkol shrnul krátce – má dosáhnout toho, aby i Írán získal své sousto a mohl ho sníst. Aniž by za to platil. Za každou cenu se přitom míní vyhnout válce se Spojenými státy.

Na tenkém laně tak balancují nejen ministr a íránské vedení, ale také na ně navázaný Hizballáh. Jeho vůdce Hassan Nasralláh má v pátek odpoledne promluvit, což se očekává s napětím. Hizballáh se dosud do války nezapojil, i když sám jednu válku s Izraelem v roce 2006 vedl. Pár raket, co vypálil, bylo spíše symbolických. Není jasné, zda Nasralláh bouchne do stolu, takže bude Izrael čelit válce na dvou frontách, nebo bude obhajovat stávající postup Hizballáhu jako podstatnou pomoc Palestincům. Bude muset reagovat na kritická slova šéfů Hamásu, že od svého partnera v  hnutí islámského odporu čekali více.

Pád Hamásu by oslabil Írán i Hizballáh, protože by osa islámského odporu, tvořená dále šíitskými Húsíi a šíitskými milicemi v Iráku, utrpěla tvrdou ránu. Obě skupiny však kromě boje proti společným nepřátelům, v jejichž čele stojí Izrael a USA, mají také vlastní problémy a vlastní zájmy a nelze je považovat za partnery rovnocenné nejen Íránu, ale ani sobě navzájem.

Zatímco Húsíové už symbolicky vypálili několik střel a dronů na Izrael, Hamás ani Hizballáh jim nepřišly na pomoc v jejich válce se sunnity v Jemenu a Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty, které jemenskou sunnitskou vládu podporují vojensky. Hizballáh jen cvičí jeho bojovníky, jimž dodává zbraně Írán.

Nasralláhovo hnutí se stará o své pozice na libanonské politické scéně, kde je nejsilnější, a řeší podobný problém jako Teherán – ukázat podporu Hamásu, ale nezapojit se plně do války, aby se hnutí nestalo dalším cílem izraelských zbraní. Zkušenost z roku 2006 nebyla zapomenuta. Libanon se navíc už několik let pohybuje na hranici ekonomického kolapsu, který by mohl rozmetat stávající křehkou strukturu.

Šíitské milice v Iráku nejsou jednotné a zatím se nerozhodly, zda podpoří Hamás. Útoky na americké vojáky a Američany využívané základny sice v době války zesílily, ale jsou stále spíše vlastním bojem těchto milicí o pozice v Iráku než snahou pomoci Hamásu. Potřebují si udržet svou sílu, aby neoslabil vliv Teheránu na šíitské politiky v Iráku přes tyto milice.

Nikdo z nich si nepřeje porážku Hamásu, ale nikdo se s ním nechce nechat strhnout do propasti.