Článek
Rozptýlení tolika menších bomb z takové vysoké výšky způsobí škody na mnohem širší ploše než u jedné střely, ale individuální dopad každé z nich je výrazně menší. Typická balistická střela nese hlavici o hmotnosti 500 až 1000 kilogramů, zatímco menší munice v kazetové střele má nálož vážící do sedmi kilogramů, což je síla podobná raketám vypáleným Hamásem a Hizballáhem. Jejich explozivní síla je relativně nízká, takže tyto bomby neproniknou do bezpečných místností nebo protileteckých krytů.
Do chráněných prostor sice neproniknou, ale i tak je kazetová munice považována za nebezpečnější, než jsou běžné střely a rakety. Pokud dokončí svou trajektorii, menší bomby při dopadu na zem explodují, ale významná část submunice (10 až 30 procent) nevybuchne. Představuje pak smrtelné nebezpečí pro civilisty i dlouho po skončení konfliktu, připomíná list Haaretz. Navíc menší bomby mohou obsahovat kovové špony, střepiny, napalm, bojový plyn či bílý fosfor.
Írán během let vyvinul několik typů raket schopných nést kazetové hlavice. Jednou z nich je raketa krátkého doletu Zolfaghar, balistická raketa středního doletu Qadr, jejíž některé varianty dokážou dosáhnout území Izraele, nebo Choramšahr. To je nová generace íránské balistické rakety, jež má dolet 2000 kilometrů a může nést až 80 kazetových bomb. Loňská dvanáctidenní izraelsko-íránská válka znamenala jejich operační debut. Odhaduje se, že Írán tehdy odpálil na Izrael tři kazetové rakety, čímž se mu podařilo zasáhnout sedm měst.
V roce 2008 podepsalo více než 100 zemí mezinárodní Úmluvu o kazetové munici, která zakazuje používání, výrobu, převod a skladování těchto zbraní. Signatáři musí také zničit stávající zásoby a vyčistit oblasti kontaminované z minulých konfliktů. Izrael, Írán a USA signatáři úmluvy nejsou.
Kazetová munice se používá také v konfliktu na Ukrajině, která se brání ruské vojenské agresi.
