Čtyři muži, kteří by mohli zachránit Írán. Nebo ho zničit

O nástupci zabitého ajatolláha Alího Chameneího, kterému bylo už šestaosmdesát let, se v Íránu podle listu The Telegraph hovořilo už delší dobu. Jenže mnoho kandidátů, jejichž jména v této diskusi padla, přišlo o život v sobotu, na začátku izraelsko-amerických leteckých úderů.

„Nebude to nikdo, na koho jsme mysleli, protože všichni jsou mrtví,“ připustil v této souvislosti americký prezident Donald Trump.

Jedním z nových kandidátů volby ve Shromáždění znalců je Mohammed Mehdi Mirbagheri, 66letý duchovní, jehož „apokalyptická teologie a absolutistická politika“ podle deníku představuje nejradikálnější ideologický proud Íránu.

Islámskou republiku považuje za součást „velkého božího plánu“ a konflikt mezi „věřícími a nevěřícími“ za nevyhnutelný. Proto by nejspíš pokračoval v útocích na americké základny v celém regionu, izraelská města a státy Perského zálivu, v nichž se nacházejí americké síly.

USA by na to reagovaly drtivou silou, včetně úderů na zbývající íránskou vládní infrastrukturu, města, zavedením úplné ekonomické blokády a podporou operací na změnu režimu. Mirbagheri v pozici nejvyššího vůdce by tak znamenal podle Telegraphu nejspíš zničení Íránu.

O moc lépe by islámská republika nedopadla ani s Modžtabou Chameneím (56), druhým synem zabitého ajatolláha Chameneího, který léta působil jako potenciální nástupce svého otce. Proto se octl zcela ve vleku revolučních gard, které by ho v případě, že se rozhodování Shromáždění znalců povleče, mohly podle listu prosadit silou.

Jako někdo, kdo léta řídil kancelář a sítě svého otce, vyznává Chameneí syn „klasický“ způsob vládnutí. To v íránských podmínkách znamená upevňování domácí kontroly prostřednictvím zesílených represí. Modžtaba by k tomu mohl také přidat nahrazování civilních úředníků veliteli revolučních gard.

Jako jejich favorit by měl nejspíš pochopení pro jejich touhu pomstít spolubojovníky zabité izraelsko-americkými údery. I to by ale nejspíš vedlo k tvrdé americké reakci, která by následně vedla k rozpadu Íránu.

Mezi favority volby je podle listu The Telegraph také „dočasný“ ajatolláh Aliréza Arafí (67). V prvních hodinách po Chameneího smrti se stal členem tzv. Rady kolektivního vedení, která podle íránské ústavy za takových okolností musí vzniknout. Pokud ho Shromáždění znalců zvolí, naznačovalo by to podle listu ochotu vrátit se k diplomatickému řešení konfliktu kolem íránského jaderného a balistického programu.

Arafího cesta do Moskvy v roce 2023, kde se setkal s ruskými představiteli a hovořil o touze Íránu po „rozsáhlé spolupráci s Ruskem“, rovněž naznačuje, že má podporu Kremlu. Moskva by tak mohla garantovat případnou dohodu o íránském jaderném programu.

Výběr Arafího by ale pravděpodobně také podle listu The Telegraph znamenal, že bude sloužit jako figurka a skutečná moc bude patřit vlivné rodině Laridžáníjů.

Jejím členem je další „kandidát“ na nejvyššího vůdce Íránu Sádek Laridžání, 64letý bývalý nejvyšší soudce Íránu. Podle deníku představuje pragmatickou volbu – udržoval by konfrontaci se Západem a zároveň se vyhýbal sebevražedné eskalaci, zachoval by jaderný program a zároveň zkoumal možnost, jak diplomaticky zvládnout jeho omezení, potlačoval by disent a zároveň by umožňoval omezené ekonomické reformy.

Jako šéf soudní moci působil během brutálního zásahu proti Zelenému hnutí, protivládní vlně povstání za prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v roce 2009. A jako bratr Alího Láridžáního, tajemníka íránské Rady národní bezpečnosti, který odmítl jednání s USA, má podporu „tvrdého jádra“.

Jeho zvolení je přesto nejlepší šancí islámské republiky na přežití – ne skrze vítězství, ale skrze přežití americké pozornosti, využití rozporů mezi sousedními státy a dostatečnou zdrženlivost, která utlumí touhy po změně režimu v Íránu.