Článek
Jak jste prožívala poslední ruské útoky na Ukrajinu?
Poslední velký útok se odehrál v noci z 1. na 2. června. Rusko při něm použilo kombinaci balistických raket a dronů a taky (protilodní) cirkony. Tu noc jsem byla v Kyjevě doma se svou dcerou. Bylo to velmi hlasité. Náš dům se třásl jako při zemětřesení. Slyšíte výbuchy a jediné, na co myslíte, je, aby vaše dítě bylo v bezpečí. Jeden dron letěl nad naším domem. To bylo velmi zvláštní, protože nemůžeš nic udělat. V takové chvíli si uvědomíš, že jsi malý, bezmocný. Pokud máš čas, můžeš jít do krytu. Pokud se však použijí balistické rakety, čas není.
Po útoku jsme viděli kouř nad městem.
Můžete přiblížit dopady náletu?
Útok měl bohužel tragické následky - zahynulo nejméně 23 lidí, sedm v Kyjevě a dalších šestnáct v Dnipru. Dnes jsem služebně v Dnipru, takže jsem měla možnost mluvit s lidmi, kteří zažili útok tady.
Jaká je situace v Dnipru?
Už když jsem v noci cestovala vlakem do Dnipra, tak jsme zažili útok. Museli jsme se evakuovat z vlaku a čekalo se venku, než sirény přestanou.
Lidé v Dnipru mi říkali, že nejhorší je nejistota, protože nikdy nevíte, kdy přijde další útok a jak vážné budou jeho následky.
Jedna rodina mi řekla, že okna v jejich domě byla zničena dronem. Nevěděli, co dělat, protože se rodina přestěhovala do Dnipra z Doněcké oblasti, která je na frontové linii. Už neví, co dál.
Z počtu poničených domů se zdá, že Rusové nemíří na vojenské cíle.
Bohužel velmi často zasahují domy. Prakticky každý větší útok představuje riziko pro civilní obyvatelstvo. Obytné domy nejsou poškozené jen raketami, ale také tlakovou vlnou. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože byl také poškozen dům, ve kterém bydlí v Kyjevě moje rodina. Bylo rozbito několik oken a poškozena byla také vrata na parkoviště a od krytu. Můj byt naštěstí nebyl poškozen, ale člověk si v takových chvílích uvědomí, jak křehký je pocit bezpečí.
Jak se dá psychicky zvládat situace?
Ukrajinci ukázali ohromnou odolnost, ale je stále více vidět únava. Důležité si je uvědomit, že válka nezačala v roce 2022, ale už v roce 2014. Mnoho lidí na Ukrajině žije ve válce více než dvanáct let. Sama jsem z Doněcku a v roce 2014 jsem musela svůj domov opustit a kvůli válce začít nový život v Kyjevě. V roce 2022 jsem zažila další invazi.
Podobné příběhy mají miliony Ukrajinců.
Lze ještě žít na povrchu, nebo se život přesouvá pod zem do krytů?
Život se často přesouvá do krytů, protože útoky jsou velmi často a jsou kombinované. To je pro lidi velmi nebezpečné. Během intenzivních útoků se využívají kryty jako stanice metra nebo podzemní parkoviště, což je případ mé rodiny. Jenom v metru jsou stovky lidí. V některých městech, jako v Charkově, se část života přestěhovala pod zem, protože riziko útoků je příliš vysoké. Jsou tam podzemní školy, které taky podporoval Člověk v tísni.
Opouští po posledních rozsáhlých náletech více lidí velká města?
Nevidíme masový odchod lidí ani z Dnipra, Kyjeva nebo Charkova. Navzdory útokům v nich lidé zůstávají, protože tato města jsou centry ekonomického, společenského a taky kulturního života. Mnoho lidí pracuje, chodí do restaurací, děti chodí do školy… Snaží se pokračovat v normálním životě. Přirozeně jsou i lidé, kteří se rozhodnou po intenzivních útocích alespoň na čas odejít.
Proč lidí zůstávají v městech u fronty?
Myslím, že lidé zůstávají v přífrontových oblastech, protože tam mají svůj domov. Mnozí lidé tam mají práci nebo rodinu. Pokud jsou to starší lidé, tak nemají kam odejít. Navzdory neustálému ohrožení chtějí zůstat doma. Nechtějí odejít.
Třeba moji rodiče taky zůstávali ve Slovjansku, který je v Doněcké oblasti, ale před dvěma týdny se museli evakuovat, protože situace byla velmi nebezpečná.
Proč Rusko útočí na energetiku?
Energetická infrastruktura je jedním z hlavních cílů útoku, protože je základem fungování celé společnosti. Když nejde proud, nefungují nemocnice, školy, vodárny. Kdybych měla použít metaforu, tak energetická infrastruktura je jako krev v lidském těle.
Kde se bere v lidech síla se dál bránit a nevzdávat se?
Je to naše země a chceme bydlet ve své zemi. Nechceme odevzdat ani Krym, ani Donbas, ani centimetr naší země. Sama jsem nikdy nechtěla odejít z Ukrajiny a chci pomáhat lidem. Když propukla v roce 2014 válka, tak jsem změnila práci. Předtím jsem pracovala jako učitelka a začala jsem v těžkých podmínkách působit v humanitární organizaci.
Jakou pomoc potřebují lidé na Ukrajině?
Záleží na tom, v kterých oblastech žijí. U frontové linie potřebují humanitární pomoc. Člověk v tísni opravuje zničené domy a poskytuje finanční podporu. V zimě pak brikety, aby lidé byli doma v teple. Ve velkých městech potřebují lidé jinou podporu - peníze na bydlení a léky. Děti potřebují chodit do školy, jíst. Další podpora se týká energetické odolnosti. Pomáháme školám, nemocnicím a dalším veřejným institucím zajistit alternativní zdroje energie, solární systémy.
