Proč vítěz voleb nemusí získat starostu

Starostu podle zákona volí zastupitelstvo ze svých členů. Vítězné kandidátce přitom nedává žádné přednostní právo na post starosty ani na sestavení vedení obce. Strana, která ve volbách získá nejvíce hlasů nebo nejvíce mandátů, tak sice může zvítězit, sama o sobě ale na vedení obce nárok nemá.

Starostou se tak stane ten, kdo získá hlasy nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva. V ČR je jedno, který člen zastupitelstva tuto většinu získá. Kromě čistého zisku co největšího množství křesel je tak důležitý i koaliční potenciál stran a soulad jednotlivých programů, ale i ochota ustupovat ohledně personálního složení nové rady, osobní vztahy, politická zdatnost a schopnost vyjednávat.

Součástí vyjednávání není jen pozice starosty, ale i další funkce v obci. Jedná se zejména o místostarosty a radní, ale také o předsedy komisí a výborů.

Hlasování voličů tedy především rozhoduje o rozdělení křesel v zastupitelstvu. Kdo skutečně obec povede, se rozhodne při povolebním vyjednávání. Strany a uskupení se snaží vytvořit většinu, která dokáže prosadit vedení obce. Starostu zvolí zastupitelstvo ze svých členů, stejně jako místostarostu či místostarosty a radní.

Pokud má obec například 21 zastupitelů, musí starosta přesvědčit alespoň 11 z nich. Pokud vítězná strana A získá osm mandátů, musí přesvědčit alespoň ještě tři zastupitele z jiné strany. Jelikož mají ostatní strany mimo stranu A 13 mandátů, mohou se dohodnout na koalici spolu a stranu A úplně vyšachovat.

Může také nastat případ, že strana A přesvědčí tři zastupitele strany B, ale strana B je ochotná do koalice vstoupit, jen když bude mít starostu ona. Strana A tak zvítězila, je ve vítězné koalici, ale nezískala nejvyšší post v obci.

Proto je u komunálních voleb dobré rozlišovat dvě různé otázky: kdo vyhrál volby a kdo nakonec sestaví vedení obce.

Situace, kdy vítěz voleb neskončí v čele obce, se v České republice stávají poměrně často. Podle výzkumu Lukáše Hájka a Stanislava Balíka se v komunálních volbách v roce 2018 nejméně v 837 případech nestal vítěz voleb starostou. V 79 zastupitelstvech pak vzniklo vedení složené ze dvou či více kandidátek zcela bez vítěze voleb.

Také po komunálních volbách v roce 2022 vznikla v řadě měst vedení, v nichž post starosty či primátora nezískal vítěz voleb.

Česká republika je v tomto směru ve střední Evropě spíše výjimka: Na Slovensku a v Polsku volí starosty přímo, v Německu je přímá volba standardem a v Rakousku funguje ve většině spolkových zemí.

Pravidla přímé volby se v jednotlivých zemích liší. Na Slovensku se starostou stává kandidát s nejvyšším počtem hlasů. V Polsku nebo v řadě německých spolkových zemí je naopak potřeba absolutní většina, a proto může následovat druhé kolo.

Nepřímo se volí např. ve Švédsku, Norsku nebo Dánsku. Ve Francii je nepřímá volba (mimo Paříž, Lyon a Marseille) jako v ČR, ale vítěz dostane bonusové množství zastupitelů. Ve Španělsku zase platí, že pokud nikdo nezíská absolutní většinu, starostou se automaticky stává lídr kandidátky, která získala ve volbách nejvíce hlasů.