Článek
Voynichův rukopis již více než sto let odolává lingvistům, kryptologům i historikům. Jedna z nedávných hypotéz, o níž Novinky rovněž informovaly, například ukázala, že text podobný tzv. voyničtině lze vytvořit pomocí promyšlené šifry. Nová studie, která byla publikovaná v časopise Digital Medievalist, nyní obrací pozornost od písma k vlastnímu uspořádání rukopisu.
Autoři tvrdí, že jeho listy mohly být původně uspořádány jako takzvané singuliony. Později, patrně ale ještě v 15. století, byly převázány do současné podoby. Tím se ale mohlo zcela změnit pořadí stran.
Singulion je označení pro samostatný dvoulist neboli jeden arch pergamenu nebo papíru přeložený napůl. Na rozdíl od běžné knižní vazby, kde se několik takových archů vkládá do sebe, se singuliony řadí jednotlivě za sebou, tedy jeden na druhý.
Když statistika hledá sousední stránky
Autoři při výzkumu využili takzvanou latentní sémantickou analýzu neboli statistickou metodu umožňující porovnávat podobnost jednotlivých textových bloků. Zjistili, že některé části Voynichova rukopisu vykazují vysokou míru vzájemné podobnosti i tehdy, když jsou dnes odděleny řadou jiných stran. To podle nich podporuje představu, že původně ležely podstatně blíže u sebe.
Tuto hypotézu částečně podporují také ilustrace. Některé výtvarné prvky, například vodní toky, v současné vazbě směřují k vnitřnímu okraji stránky, ale na protější straně na ně kresba správně nenavazuje. Při jiném uspořádání dvojlistů ale začínají dávat větší vizuální smysl.
Jak mohl být rukopis nesprávně svázán?
„Jakmile je začnete považovat za volné stránky naskládané na sebe, všechny tyto výtvarné nesrovnalosti najednou do sebe zapadnou,“ uvedl pro deník The Guardian Colin Layfield, který je jedním z autorů studie. Obdobné uspořádání je známé také u několika středověkých koránů ze severní Afriky.
Rukopis jako kolektivní dílo
Pokud byl rukopis původně souborem samostatných dvojlistů, mohl podle badatelů fungovat spíše jako sada menších pracovních či výukových sešitů než jako jedna kniha vytvořená jedním autorem. Tuto představu podporuje i paleografická analýza, podle níž se na vzniku rukopisu mohlo podílet až pět různých písařů.
„Mnoho lidí si přálo, aby Voynichův rukopis vytvořil nějaký šílený génius pracující na půdě ve středověkém Londýně nebo kdekoli jinde. Ve skutečnosti ale důkazy naznačují, že jde spíše o kolektivní dílo, možná o soubor brožur, jejichž prostřednictvím se informace předávaly z generace na generaci,“ dodala Lisa Fagin Davisová, která je spoluautorkou nové studie.
Na základě ilustrací rostlin, astrologických schémat a ženských postav Davisová připouští také možnost, že rukopis mohl uchovávat určitý druh ženských lidových znalostí spojených s tělem, bylinářstvím či astrologií. Tuto představu ale zatím nelze prokázat.
Voynichův rukopis
Voynichův rukopis je bohatě ilustrovaný kodex, který na první pohled působí jako zvláštní druh středověké encyklopedie. Jeho původ ani obsah se dosud nepodařilo spolehlivě vysvětlit. Podle radiokarbonového datování pergamenu pochází z počátku 15. století, konkrétně z let 1404 až 1438.
Své jméno získal po starožitníkovi Wilfridu Voynichovi, který jej v roce 1912 uvedl do povědomí odborné i laické veřejnosti. Dnes je uložen v knihovně Yaleovy univerzity ve Spojených státech amerických.
Rukopis obsahuje stovky ilustrací rostlin, astronomických a astrologických schémat, kruhových diagramů i scén s nahými ženskými postavami. Přestože samotné ilustrace vzbuzují řadu otázek, největší záhadou zůstává text zapsaný dosud nerozluštěným písmem, pro které se vžil název voyničtina.
Přestože jeho význam neznáme, text nevypadá jako náhodná změť znaků. Jednotlivá „slova“ se pravidelně opakují, vykazují určité vzorce a jejich výskyt se liší mezi jednotlivými částmi rukopisu. Podle některých badatelů může jít o zakódovaný přirozený jazyk, jiní v něm vidí umělý jazyk, alchymistický kód, či dokonce promyšlený podvrh.
Takové květiny v přírodě nenajdete. Jde o alchymistický herbář? Grimoár kouzel? Mapu do jiných světů? Či snad obrazové kódy?
