Článek
Autorem nové hypotézy je Michael A. Greshko, který v odborném časopise Cryptologia představil algoritmus nazvaný Naibbe. Jeho cílem není ani tak samotné rozluštění Voynichova rukopisu, jako spíše poukázání na to, že existují prostředky umožňující vytvořit text s téměř totožnými vlastnostmi.
Celý projekt přitom začal skromně jako způsob, jak si zkrátit dlouhou chvíli během pandemie koronaviru.
„Občas jsem seděl a listoval digitální verzí Voynichova rukopisu, jen abych se ponořil do jeho tajemství. Až později jsem se pustil do experimentování a pokusil se vytvořit šifru, která by napodobila zvláštní text rukopisu,“ uvedl Greshko pro web IFL Science.
Znaky z Voynichova rukopisu přepsané do latinky
Badatel vychází z předpokladu, že základem rukopisu byl běžný latinský či italský text, který byl následně transformován pomocí manuálního kódovacího systému.
Zároveň byly využity středověké společenské hry, jako jsou kostky a hrací karty, díky kterým bylo možné do procesu vnést „kontrolovanou náhodnost“.
Voynichův rukopis
Voynichův rukopis je ilustrovaný kodex, který na první pohled působí jako zvláštní druh středověké encyklopedie. Radiokarbonové datování pergamenu prokázalo, že pochází z 15. století, konkrétně z let 1404 až 1438.
Je uložen v knihovně Yaleovy univerzity ve Spojených státech amerických a své jméno nese po starožitníkovi Wilfridu Voynichovi, jenž jej v roce 1912 uvedl do povědomí odborné i laické veřejnosti.
Je plný ilustrací rostlin, astrologických schémat, kruhových diagramů a scén, na nichž se objevují nahé ženské postavy. I když obrazy samy o sobě vzbuzují řadu otázek, skutečné tajemství spočívá především v textu, který je doprovází.
Takové květiny v přírodě nenajdete. Jde o alchymistický herbář? Grimoár kouzel? Mapu do jiných světů? Či snad obrazové kódy?
Rukopis je psán neznámým písmem, které se nepodobá žádné známé abecedě ani jazyku. Přesto má zřetelnou strukturu – slova se opakují, mají podobnou délku a jsou uspořádána do vět.
Navzdory intenzivnímu studiu se dosud nepodařilo s jistotou určit, co text znamená ani jakým způsobem vznikl. Právě tato nejasnost dala vzniknout celé řadě teorií. Někteří badatelé, jako například Michael A. Greshko, se domnívají, že jde o šifrovaný zápis, jiní v něm vidí umělý jazyk, alchymistický kód, či dokonce promyšlený podvrh.
Jak vytvořit iluzi neznámého jazyka
Naibbe, pojmenovaná podle italského slova pro karetní hru z konce 14. století, funguje podobně jako homofonní substituční šifra. Původní text je nejprve zbaven interpunkce, číslic, velkých písmen a mezer a poté je pomocí hodu kostkou znovu rozdělen na krátké jednotky.
Tyto jednotky, zčásti jednopísmenné a zčásti dvoupísmenné, jsou následně nahrazeny symbolem nebo kombinací symbolů podle předem daných tabulek. Greshko pracoval se šesti tabulkami nazvanými α, β₁, β₂, β₃, γ₁, γ₂.
Každá tabulka udává, jak je každé písmeno abecedy šifrováno v závislosti na své pozici. Jednopísmenné úseky se pak mění na „plná slova“, dvoupísmenné úseky se rozdělí na „předponu“ a „příponu“.
Tabulky α a β₁, které Greshko použil ve své studii k objasnění algoritmu Naibbe.
Volba konkrétní tabulky závisí na náhodném prvku, například na hrací kartě vytažené z balíčku. Stejné písmeno tak může být pokaždé zakódováno jinak, což výrazně ztěžuje rozpoznání pravidel. Přesto má systém vnitřní logiku, díky níž výsledný text nepůsobí chaoticky, ale naopak překvapivě konzistentně.