Archeogenetička bude zkoumat otroctví v Evropě. Centrem obchodu s lidmi byla kdysi Praha

Hofmanová na svůj unikátní výzkum, v němž bude zkoumat kosterní pozůstatky ze Španělska, Francie, Německa, Švédska a České republiky, získala prestižní ERC Starting Grant ve výši 36 milionů korun. Odpovědi na jednu z málo popsaných kapitol evropských dějin by měla dát data ukrytá v kostech někdejších otroků. Jde o propojení archeologie, genetiky a antropologie.

„O raně středověkém otroctví víme málo. Pramenů z tohoto období je nedostatek a o lidech na okraji společnosti se píše ještě méně. Otroci navíc po sobě většinou nezanechali žádné předměty z původních domovů. Jejich těla tak mohou být jedním z mála svědectví, která po sobě zanechali,“ uvedla Hofmanová.

Její výzkumný projekt potrvá pět let a jmenuje se SLAVA. Název v sobě spojuje anglické slovo slave, tedy otrok, a Slav, tedy Slovan. Slovanské oblasti totiž patřily v raném středověku k významným zdrojům zotročených lidí a označení původně vztahující se ke Slovanům se v některých jazycích postupně stalo také označením pro otroka.

Projekt se však nezaměří pouze na Slovany, ale bude sledovat obchod s lidmi v širším evropském kontextu. Jednou z klíčových otázek nebude jen to, kolik lidí bylo zotročeno, ale také odkud pocházeli, kudy vedly obchodní trasy, kdo obchod organizoval a kdo z něj měl největší zisky. Historické hypotézy v této souvislosti zmiňují například Franky, Vikingy, italská města nebo židovské obchodníky. Přímých dokladů je však zatím velmi málo.

„Pokud například kostra vykazuje známky náročného života a současně analýza ukáže, že člověk pocházel z velmi vzdáleného regionu, může to v konkrétním historickém kontextu představovat důležitou stopu. Zvlášť pokud jde o oblasti, kde prameny dokládají významný obchod s otroky,“ vysvětlila Hofmanová.

Vědci se nebudou soustředit pouze na genetickou analýzu. Budou zkoumat i stříbro, které mohlo sloužit k platbám za otroky. Propojení různých metod může přinést informace, které dosud známé historické prameny nabídnout nedokážou.

Z kosterních pozůstatků lze v ideálním případě zjistit původ člověka, jeho příbuzenské vazby, pohyb během života, změny stravy nebo fyzickou zátěž. Žádná z těchto indicií sama o sobě nedokazuje, že konkrétní člověk byl otrokem. Jejich kombinace s archeologickými a historickými poznatky ale může přinést podstatně přesnější obraz tehdejší společnosti.

Výzkum navazuje na dosavadní práci vědkyně, která se dosud soustředila především na střední Evropu. Tentokrát se zaměří na širší evropský prostor a především na individuální životní příběhy lidí, kteří mohli projít otroctvím. To se později, a to zhruba v devátém a desátém století, přeměnilo v nevolnictví, kdy nevolník už nebyl prodáván jako otrok.