Článek
Žena z Plzně dostala tři měsíce vězení s podmíněným odkladem na 18 měsíců za maření výkonu úředního rozhodnutí, kterého se dopustila tím, že v šesti případech nechtěla předávat na setkání dceru otci, který byl pravomocně odsouzen za pohlavní zneužívání její druhé dcery. Muž se měl s dcerou stýkat formou asistovaných setkávání ve specializovaném zařízení.
Žena se proti trestu bránila u Nejvyššího i Ústavního soudu, ale ani u jednoho nepochodila. Žena přitom marně upozorňovala na mužovo odsouzení.
Ve verdiktech Nejvyššího ani Ústavního soudu, které Novinky prostudovaly, není přesný mužův skutek popsán a nelze z nich vyčíst ani trest, který muž za své chování dostal. Soudy zmínily jen právní kvalifikaci, z čehož lze zjistit, že muž byl v sazbě od dvou do deseti let.
Trestní soud neřeší opatrovnické tahanice
V procesu před Nejvyšším soudem ženino jednání chápal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který její námitky a pochybnosti označil za legitimní, ovšem připomněl, že místo pro ně bylo u opatrovnického, a ne trestního soudu.
Stejně tak se na věc díval senát Nejvyššího soudu, když zdůraznil, že se může zabývat jen trestněprávní rovinou případu.
„Při vědomí složité osobní situace obviněné a obav, které pociťovala, nelze připustit, aby nesouhlas s obsahem rozhodnutí vedl k odmítnutí se mu podřídit, neboť by tím došlo k výraznému narušení vlády práva a záruk fungující společnosti. Toho se ovšem obviněná ve své podstatě domáhala, neboť veškerou svoji argumentaci opřela o nesouhlas s tím, jak opatrovnický soud vyhodnotil všechny okolnosti v jím posuzované věci péče o nezletilou dceru,“ uvedl Nejvyšší soud.