Vědci poprvé vytvořili raná embrya pomocí DNA lidské kůže

Vědci konkrétně vytvořili buňky podobné vajíčkům, které jsou schopné oplodnění, za použití DNA z obyčejných kožních buněk, což by mohlo představovat zásadní průlom ve výzkumu neplodnosti.

Metoda, ozkoušená zatím jen v laboratorních podmínkách, však vyžaduje ještě výrazné zdokonalení, než by ji mohly zvážit kliniky asistované reprodukce. A to může trvat i deset až 15 let, upozornil server Science Alert.

Tým z Oregon Health and Science University vzal z kožní buňky jádro, které obsahuje kopii celého genetického kódu potřebného k vytvoření těla, a vložil ho do dárcovského lidského vajíčka (oocytu), kterému byly odstraněny jeho vlastní genetické instrukce.

Tento postup je podobný technice, kterou byla v roce 1996 vytvořena ovce Dolly – první naklonovaný savec na světě.

Jenže takto vzniklé vajíčko není připravené k oplodnění spermií, protože po vložení jádra z kožní buňky obsahovalo kompletní diploidní sadu 46 chromozomů. Přirozené vajíčko má přitom jen 23 chromozomů. Vědci proto museli vajíčko přimět, aby tuto sadu zredukovalo na polovinu – daný proces označili jako „mitomeiózu“.

Výsledkem bylo 82 funkčních vajíček, která vědci oplodnili spermiemi. Většina oocytů se zastavila ve vývoji ve stadiu čtyř až deseti buněk. Asi devět procent se dále vyvinulo do raného embryonálního stadia neboli blastocysty – což je poměrně nízká úspěšnost, ale zároveň úspěšná první ukázka toho, že by technika mohla fungovat. Experiment byl ukončen šestý den vývoje, protože právě v tomto bodě se vyvíjející blastocysta obvykle implantuje do pacientky.

„Dosáhli jsme něčeho, co bylo považováno za nemožné,“ konstatoval profesor Shoukhrat Mitalipov, ředitel centra pro buněčnou a genovou terapii embryí na Oregon Health and Science University.

Technika zatím každopádně není dokonalá: vajíčko si totiž náhodně vybírá, které chromozomy si ponechá.

Úspěšnost je navíc zatím nízká – zmíněných asi devět procent – a chromozomy přicházejí o důležitý proces, kdy si vyměňují části DNA.

„Musíme to zdokonalit. Myslím, že to je směr, kam se budoucnost ubírá, protože přibývá pacientů, kteří nemohou mít děti,“ doplnil Mitalipov.

Tato technologie spadá do oboru zvaného in vitro gametogeneze (IVG) – tedy tvorba spermií a vajíček mimo tělo. Cílem je pomoci párům, které nemohou využít IVF (umělé oplodnění), protože nemají vlastní spermie či vajíčka. Mohla by tedy pomoci např. starším ženám bez životaschopných vajíček, mužům s nedostatkem spermií nebo lidem, kteří ztratili plodnost po léčbě rakoviny.

Metoda by také hypoteticky mohla doslova přepsat pravidla rodičovství. Nemusí se použít kožní buňky ženy – mohou to být i buňky muže.

„Kromě naděje pro miliony lidí, kteří jsou neplodní kvůli nedostatku vajíček nebo spermií, tato metoda umožňuje i možnost, aby stejnopohlavní páry měly dítě geneticky příbuzné s oběma partnery,“ doplnila profesorka Paula Amatová z Oregon Health and Science University.

Kupříkladu u mužského páru by se z kůže jednoho muže vytvořilo vajíčko a spermie by pocházela od jeho partnera.

Jenže něco takového zatím nebylo experimentálně ověřeno. Je to zmíněno jen jako hypotetická možnost do budoucna, pokud by se někdy podařilo obejít nutnost ženského dárcovského oocytu – např. vytvořit nějaké umělé vajíčko „úplně z nuly“.

Reakce jiných expertů na tento výzkum jsou celkově poměrně pozitivní, ale opatrné. Profesor Roger Sturmey z britské University of Hull označil výzkum za „důležitý“ a „působivý“, ale zdůraznil nutnost otevřené diskuze s veřejností o pokroku v reprodukční medicíně.

„Takové průlomy nás upozorňují na nutnost důsledné regulace, která zajistí odpovědnost a budování důvěry veřejnosti,“ poznamenal podle zpravodajské stanice BBC, která o novince taktéž informovala.

Profesor Richard Anderson z University of Edinburgh pak dodal, že schopnost vytvořit nová vajíčka „byla obrovským pokrokem“. Upozornil však, že je potřeba vyřešit zásadní bezpečnostní a etické otázky.

Nová studie, publikovaná poslední zářijový den v odborném časopise Nature Communications, je ale každopádně i podle něj potenciálním krokem k tomu, aby mnoho žen, které dnes nemohou mít děti, mohlo jednou porodit geneticky vlastní potomky.