Jak udělat vše správně před otěhotněním

„Lidé dnes nechtějí mít děti. To ovšem není medicínský problém. Je to věc společenská a politická. Lékaři musí pomáhat těm, kteří dítě chtějí, ale nejde jim to. Od toho je tu asistovaná reprodukce, do jejíž podpory v západních zemích Evropy, i okolo nás, vlády investují miliony eur. V České republice je to nula. Zatím. Věřím, že se to brzy změní,“ říká specialista.

„Velkou chybou dneška, kterou, jak doufám, politici napraví, je to, že ženám neumožňujeme mít dítě pomocí asistované reprodukce, bez partnera. Jinde je to možné. Máme tu spoustu vysokoškolsky vzdělaných žen kolem věku pětatřicet let, které nežijí s mužem, ale dítě mít chtějí. A my jim to vlastně zakazujeme. Do ambulance nám pak vodí nějaké pseudopartnery. To mi připadá od nás neslušné,“ míní Štěpán Machač.

Rostoucí výskyt neplodnosti netrápí jen Česko, ale celou Evropu, a dokonce i dříve přelidněné asijské země. Příčiny neplodnosti jsou rozděleny mezi oba partnery téměř rovnoměrně. U žen brání početí hormonální poruchy (syndrom polycystických vaječníků), neprůchodnost vejcovodů, endometrióza (chronické gynekologické onemocnění – krvácivá tkáň mimo dělohu, která působí záněty a srůsty). Neplodnost u mužů je způsobena sníženou kvalitou a počtem spermií, jež bývají často důsledkem životního stylu, kouření, stresu či nemocí.

„K tomu, aby žena otěhotněla, potřebuje pravidelnou menstruaci, partnera a pohlavní styk,“ říká Štěpán Machač. Existuje však i řada rad vycházejících z medicíny, jiné z praktických zkušeností, které mohou zvýšit šanci na početí.

Poloha při sexu nemá prokazatelný vliv na otěhotnění, ale zůstat pár minut po styku vleže může pomoci. Orgasmus ženy není nutný pro početí, ale může pomoci transportu spermií.

Existují potíže, jež trápí muže i ženy, které by je měly přivést k odborníkovi, ještě než se začnou snažit o miminko. „U žen je to nepravidelná menstruace. Může být velmi častá, nebo naopak zcela nepřítomná. A pak je to silná bolest v podbřišku, ať už stálá, či během menstruace, bez zažívacích obtíží. Nebo byla žena například operována pro endometriózu. Muži by měli vyhledat lékařskou konzultaci, mají-li v anamnéze nesestouplá varlata (kryptorchismus). Kolem dvaceti třiceti let by si měli nechat udělat spermiogram,“ vyjmenovává gynekolog.

„Před dvaceti lety jsme hodně používali metody na zprůchodnění vejcovodů. Ale v současnosti zánětů výrazně ubylo. Naopak řešíme více endometrióz a problém polycystických vaječníků, což je stav těla, ne nemoc, u části žen souvisí právě s obezitou,“ pokračuje specialista a dodává: „Když přijde žena s BMI nad třicet, tedy s lehkou obezitou, zvýšeným ochlupením a nepravidelnou menstruací, je nám jasné, že bude problém s otěhotněním.“

Věk je klíčovým faktorem ovlivňujícím plodnost. Po 35. roce rapidně klesá šance na přirozené otěhotnění. Ve čtyřiceti letech je šance na početí přirozenou cestou pět až deset procent.

Věk není problém jen pro otěhotnění přirozenou cestou, ale i v případě, kdy si partneři jdou pro pomoc k lékaři po půl roce až roce marných pokusů. „Zda přicházejí pozdě, je otázkou toho, kolik chtějí dětí. Pokud dvě, přijít v osmatřiceti je pozdě. Jestli chtějí jednoho potomka, je to akorát. Pozitivní těhotenský test díky IVF lze doložit u mladších pětatřiceti let v padesáti procentech. Nad čtyřicet let už je to dvacet procent,“ uvádí.

„Jenomže naším cílem je přece zdravé dítě, nejen test. Ženy do pětatřiceti let se ho dočkají s pravděpodobností třiceti až čtyřiceti procent, do čtyřiceti let je šance dvacet pět procent. Ženy starší mají naději pouhých pět procent, mluvíme-li o vlastních vajíčcích,“ dodává.

Ve společnosti stále rezonují pověry, kterým těhotné naslouchají. Podle lékaře je příprava budoucích matek mnohdy až přehnaná. „Důležité je, aby oba partneři žili zdravě ještě před otěhotněním. Když se to povede, prvních dvanáct týdnů nemá žena šanci něco ovlivnit náhlou změnou režimových opatření. Pokud vrcholově nesportuje, nemá smysl, aby přestávala plavat, běhat, jen ležela,“ připomíná Štěpán Machač.

„Často, když zjistí, že jsou těhotné, začnou se dopovat potravinovými doplňky. Ale to nemá smysl. Pouze u tří doplňků je jasná evidence, že pomáhají. To je kyselina listová, vitamin D a omega tři mastné kyseliny, rybí tuk,“ mírní ambice budoucích maminek lékař.

„Je to už patnáct let, kdy jsem léčil ženu, které v pětatřiceti letech selhaly ledviny. Tu jí dal její o deset let mladší partner. Perfektně se zotavila a v osmatřiceti přišla za námi. Zavedli jsme jí jedno embryo, které se rozdělilo, a paní čekala jednovaječná dvojčata. Jenomže v osmadvacátém týdnu se objevily opět problémy s ledvinami a tehdy ji vrtulník transportoval do pražské nemocnice k předčasnému porodu,“ popisuje starší případ lékař.

„Vše dopadlo dobře, má krásná dvojčata, potkávám je dodnes. To je důkaz, že i když jde lékař někdy proti přírodě, tak když se dělá medicína multioborově, povede se i takovýto zázrak.“

Zhruba před sto lety se rodilo každý rok na našem území přes 120 tisíc dětí. Ale kojenecká úmrtnost v Československu činila 14,2 procenta (dnes 2,3 procenta), což znamená, že přibližně 14 dětí ze 100 zemřelo před dosažením prvního roku života. „Do světových válek se neplodnost neléčila, jen výměnou partnera,“ doplňuje Štěpán Machač.

„Brzy se chystáme na veřejnou diskusi s politiky kvůli podpoře umělého oplodnění a umožnění asistované reprodukce ženám bez partnerů. Už včera bylo pozdě, ale věřím, že se zákon změní. To ovšem i tak potrvá dva roky. Pojišťoven se to netýká. Hrazení je na klientkách,“ vysvětluje gynekolog a dodává: „Finančně pomoct by měly spíš v situacích, kdy si mladé ženy chtějí nechat zmrazit vajíčka. V tuto chvíli platí pojišťovny jen léčbu neplodnosti a social freezing nemocným.“

„Obor umělé oplodnění nečeká na žádný léčebný průlom. Jednoduše řečeno dokážeme jen spojovat a vybírat. A tak to zůstane. Neumíme a nebudeme umět zlepšit kvalitu spermie, vajíčka, ani samotného embrya. Umělá inteligence nám ale, věřím, bude pomáhat s výběrem embryí a přípravou pacientek,“ popisuje výhled do budoucna specialista na umělé oplodnění.