Před 30 lety zahájili v IKEM intervenční léčbu srdečního infarktu. Probíhá nonstop

Před zavedením této léčby se podávaly k rozpuštění krevní sraženiny léky, otevření postižené tepny tak trvalo déle a výsledky byly horší – do jednoho roku zemřela téměř čtvrtina nemocných. Koronární angioplastika snížila riziko takového úmrtí na méně než 10 procent.

V roce 1992 byl IKEM prvním centrem, které zahájilo nonstop program léčby infarktu angioplastikou. Dnes je v Česku dostupná síť celkem 23 center, která tuto léčbu zajišťují nepřetržitě pro všechny nemocné. V současné době se v tuzemsku provádí přes 22 tisíc angioplastik ročně, z toho je 5-6 tisíc právě u akutního infarktu myokardu.

Program léčby infarktu metodou angioplastiky zavedl do praxe vedoucí Oddělení intervenční kardiologie Kardiocentra IKEM Michael Želízko.

První pacientkou byla mladá žena s akutním infarktem myokardu přední stěny. „Dopadla velice dobře, brzy po zákroku šla domů,“ vzpomíná Želízko. „Přišla brzy a neměla pak velký dopad infarktu.“

„Druhým pacientem, a to byla shoda náhod, byl lékař kardiolog. V jeho případě navíc nešlo podat dosud používanou trombolýzu, takže tam už vlastně nebyla vůbec žádná jiná možnost,“ zmínil lékař. Tyto první dva pacienty si pamatuje nejlépe.

Zahájení programu předcházelo několik měsíců příprav, technologie ani používané nástroje zdaleka nebyly na dnešní úrovni, také bylo nutné sestavit tým lékařů a sester, kteří se po celá tři desetiletí střídají ve službách v nemocnici a zajišťují výkony bez přestávky 24 hodin denně sedm dní v týdnu.

Želízko připomněl, že koronární angioplastiku jako takovou u nás poprvé provedl prof. Alfréd Belán dne 21. ledna 1981 v IKEM. Technologie tehdy byla mnohem jednodušší a podle Želízkových slov doslova „primitivnější“, avšak princip, tedy zavést do srdce katetr, zůstal stejný.

Za 30 let lékaři v IKEM ošetřili pomocí angioplastiky přes 30 tisíc nemocných s ischemickou chorobou srdce, jako první v ČR také implantovali koronární a lékové stenty.

„Tato metoda změnila revolučním způsobem léčbu srdečního infarktu a zachránila život tisícům nemocných. Změnila také organizaci péče o tyto nemocné, kdy je diagnóza infarktu provedena již ve voze záchranné služby a pacient transportován přímo do nejbližšího kardiocentra k provedení angioplastiky. Česká republika se stala jednou z prvních zemí na světě, kde se tento systém stal skutečností,“ doplnil přednosta Kardiocentra IKEM Josef Kautzner.

Průměrný pacient s infarktem myokardu je asi 65letý muž, obvykle kuřák. Často jsou u něj přítomny další rizikové faktory jako hypertenze, diabetes a obezita. Výjimkou ale nejsou ani mladší pacienti. Zásadní podle lékařů je, kdy se dostanou do nemocnice.

„Od začátku je to boj o čas. Kdykoliv od počátku příznaků infarktu může pacient náhle zemřít na fibrilaci komor, která může být spuštěna v neprokrvené srdeční tkáni. I když nedojde k této arytmii, je pacient ohrožen odumřením různě velké části svaloviny a zhoršením čerpací funkce srdce. Buňky srdečního svalu odumírají exponenciálně v závislosti na čase. Pokud se podaří pacienta dostat do nemocnice v prvních dvou hodinách, zachráníme prakticky celý srdeční sval. Mezi druhou a šestou hodinou od počátku bolesti ještě stále umíme výrazně snížit dopady infarktu, ale funkce srdce je obvykle snížena a pacient je ohrožen rozvojem srdečního selhání,“ vysvětlil Želízko.

Nemocný proto podle něj nemá váhat a má včas zavolat záchranku.

Se svými čerstvými zkušenostmi se svěřil i jeden aktuální pacient. „Když jsem šel spát, cítil jsem pálení v oblasti hrudníku. Myslel jsem, že to přejde, jenže nepřešlo, tak jsem pak vzbudil ženu, která zavolala záchranku. Záchranáři přijeli, natočili EKG a zjistili, že to v pořádku není – tak jsem se tady ocitl,“ popsal 55letý Martin H., jehož vyjádření formou videa IKEM poskytl Novinkám.

Podle vlastních slov předtím žádné potíže neměl a ještě před týdnem byl na dovolené u moře a vezl dceru autem na lyžařský výcvik na Šumavu.