Erupce z odvrácené strany Slunce zasáhla i Zemi

Masivní erupce slunečního materiálu, doprovázená navíc tzv. výronem koronální hmoty (CME), byla detekována na odvrácené straně naší hvězdy 13. března ve 4:36 SEČ.

Aktivita příslušného CME dosáhla na základě analýzy NASA neobvykle vysoké rychlosti 2127 kilometrů za sekundu. To tomuto výronu koronální hmoty vyneslo klasifikaci R, což znamená „vzácné“.

Simulace CME ze 13. března (na animaci níže) ukazuje výbuch vycházející ze Slunce (uprostřed) a přecházející přes planetu Merkur (oranžový bod). Země je žlutý kroužek.

„Naštěstí pro nás byla erupce namířena zcela opačným směrem - a jak vidno z animace pod tímto odstavcem, zasáhla Merkur, nikoli Zemi. Kdyby zasáhla naši planetu, s ohledem na její mimořádnost by nás čekaly potíže s našimi technologiemi a s velkou pravděpodobností bychom mohli pozorovat jasnou polární záři,“ okomentoval to pro Novinky tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.

Jednoduše řečeno: navzdory tomu, že hlavní proud částic šel opačným směrem, a ne k Zemi, nějaké částice se přece jen dostaly k nám. Ačkoli výron koronální hmoty vzešel z opačné strany Slunce, jeho dopady byly cítit i na Zemi. Když CME pronikají vesmírem, vytvářejí rázovou vlnu, která může částice neuvěřitelně zrychlit - podobně jako když na surfaře „tlačí“ mořská vlna.

Obvykle erupce z odvrácené sluneční strany Zemi nezasáhnou, nicméně tato byla tak intenzivní, že satelity obíhající naši planetu příslušné částice zaznamenaly.

Výzkumníci stále shromažďují data, aby určili přesný této zdroj erupce. Předpokládá se ale, že tento CME může pocházet z již dříve aktivního místa na Slunci označeném jako „aktivní oblast 3234“.

Tato oblast se vyskytovala na sluneční straně přivrácené k Zemi, a to od konce února do začátku března. Během té doby rozpoutala na 15 středně intenzivních erupcí třídy M a jednu silnou erupci třídy X. Silnou erupci s vrcholem 3. března v 7:52 SEČ zachytila americká družice Solar Dynamics Observatory, která Slunce neustále sleduje. Danou událost můžeme vidět na úvodním videu článku.

„Aktivní oblasti na Slunci - tedy místa se skvrnami - samozřejmě vznikají a zanikají, některé z nich existují pouze několik minut/hodin, ale někteří rekordmani mohou vydržet i řadu týdnů,“ vysvětlila pro Novinky Martina Pavelková ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.

„My sice přímo na druhou stranu Slunce nevidíme, existuje ale způsob, jak můžeme aspoň tušit, co se tam vyskytuje. K tomu se využívá metoda zvaná helioseismologie, tedy studium zvukových vln, které procházejí Sluncem. Tento výzkum funguje podobně jako výzkum nitra naší planety. Kromě informací o vnitřku Slunce se můžeme dozvědět i něco o odvrácené straně,“ popsala astronomka.

Když určíme, jak se šířila hmota z výronu koronální hmoty, je podle ní vzhledem k pozorování Slunce, souřadnicím aktivní oblasti a výpočtům celkem jisté, že to šlo zhruba z oné oblasti 3234.

„Jelikož předpokládáme, že aktivní oblast, která byla předtím pozorovaná, ještě nezanikla - a potvrzují to i data vytvořené helioseismologickou metodou -, dá se celkem s jistotou říci, že za CME ze 13. března je oblast 3234 zodpovědná,“ shrnula.

A to není všechno. Aktuální úkaz má pro svůj kulovitý útvar rovněž anglický název „halo CME“, protože se zdá, že se rovnoměrně šíří od Slunce v tzv. halu či jakémsi prstenci okolo Slunce. Tento rozpínající se prstenec - vlastně kruhový oblak plazmatu - je patrný v datech (tweet níže) z evropsko-americké vesmírné observatoře SOHO.

Astronomové připomínají, že rozhodně ne vždy se stane, že k takovým erupcím s dlouhým trváním a velkým vyvržením hmoty dojde v době, kdy jsou sluneční skvrny poblíž středu solárního disku.

Částice vyvrženého plazmatu z erupce navíc zřejmě zasáhla přímo sondu NASA jménem Parker Solar Probe. Jak doplnil portál Space.com, tak podle webové stránky NASA se kosmická loď v pátek 17. března ve 21:30 SEČ přiblížila ke Slunci na vzdálenost „jen“ asi 8,5 milionu km.

Vědci tak čekají na další data, která se mohou týkat i popisované události CME.