V únoru se „odlomil kus Slunce“? Astronomy to pobavilo

Žádná část Slunce se „neodštípla“ a JWST nikdy nesměřuje ke Slunci, a tudíž ani astronomové nemohou být zmatení, upozornil již nedávno magazín Forbes.

Přesto se však muselo na Slunci něco odehrát, co nakonec vedlo až k zavádějícím článkům různých médií.

Počátečním zdrojem mnoha takových zpráv byl tweet ze 2. února od americké fyzičky Tamithy Skovové, která se zabývá předpověďmi kosmického počasí.

„Pojďme si povídat o polárním vortexu (víru)! Materiál ze severní protuberance se právě odtrhl od hlavního vlákna a nyní cirkuluje v masivním polárním víru kolem severního pólu naší hvězdy,“ napsala.

Doprovázely to záběry Slunce zachycené družicí amerického vesmírného úřadu NASA jménem Solar Dynamics Observatory. Na Slunci byla spatřena normální tzv. protuberance, doplněná nicméně čímsi neobvyklým.

Co se stalo 2. února? Od naší hvězdy se oddělila protuberance (či se „odtrhla“, jak to Skovová – podle Forbesu „bohužel“ – popsala) a poté se otočila nad severním pólem Slunce. Ovšem žádná část Slunce jako takového se „neodtrhla“ ani „neodlomila“. Protuberance jsou každodenní jevy, avšak právě skutečnost, že vlákno poté kroužilo kolem polární oblasti Slunce, činí z toho vzácnou událost.

Pro Novinky to okomentoval tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan. „Odborníci jsou často postaveni do situace, že se diví a usmívají nad některými novinovými titulky,“ poznamenal s tím, že „kus odlomeného Slunce“ patřil k těm úsměvnějším.

„Protože ze Slunce odchází hmota prakticky neustále v podobě tzv. slunečního větru a ve zvýšené míře po erupcích a tzv. výronech koronální hmoty,“ vysvětlil.

Sluneční fyzik Scott McIntosh, zástupce ředitele Národního centra pro výzkum atmosféry v Boulderu v americkém státě Colorado, řekl portálu Space.com, že k takové aktivitě vedoucí k dané události, která se táhne až k solárním polárním oblastem, dochází na stejném 55. stupni sluneční šířky každých 11 let.

Jev zmíněný Skovovou kolem polárních oblastí naší hvězdy McIntosh popisuje jako „živý plot ve sluneční plazmě“. Vědci tvrdí, že to má něco společného s obrácením magnetického pole Slunce, ke kterému dochází jednou za každý sluneční cyklus.

Suchan dále připomněl, že o naší nejbližší hvězdě toho zdánlivě sice víme mnoho, ale ve skutečnosti stále ještě příliš málo.

„To absolutně platí o oblastech slunečních pólů, kam ze Země nevidíme. Proto se sluneční fyzikové tak moc těší na pozorování z evropské sondy Solar Orbiter, která nám takový pohled poprvé v historii umožní (v roce 2025 – pozn. red.). Skvělé je, že na této misi se významným způsobem podílí také Česká republika,“ pokračoval.

Zapojení Webbova teleskopu do tohoto příběhu „rozpůleného Slunce“ už Suchan poznačil za „velekachnu“, která nemá s realitou nic společného.

„JWST není určen k pozorování Slunce, naopak má rozsáhlý a velmi složitý krycí štít, který ho od zahřívání Sluncem chrání. Pro pozorování v infračerveném oboru spektra musí být teplota Webbova dalekohledu udržována pod 50 K (−223,2 °C). Pětivrstvá sluneční clona, jejíž každá vrstva je tenká jako lidský vlas, má rozměry 14 × 21 metrů,“ upřesnil pro Novinky na závěr.

Za záběry výše tedy stojí Solar Dynamics Observatory.