Článek
Prvého úspěchu v odchovu tohoto druhu zde dosáhli koncem roku 2009, kdy jeden z párů hned napoprvé odchoval samostatně tři mláďata. Na další odchov si chovatelé museli počkat do ledna 2011, kdy tento stejný pár v chovatelském zázemí na zimovišti vyvedl další dva potomky. Mladé samce mohli návštěvníci vidět ve velké průchozí expozici arů v amazonské části zlínské zahrady. Dnes už dělají radost v jiných zahradách.
Rodičovský pár byl na podzim umístěn do chovatelského zázemí a 5. prosince ošetřovatelky zaznamenaly v budce dvě vejce, o tři dny později přibylo třetí. Z nich se postupně odlíhla všechna mláďata.
Kontrola hnízdní budky není u těchto ptáků vůbec jednoduchá. "Stačí se podívat na jejich mohutný zobák. Když si k tomu připočtete nemalou agresivitu hnízdících ptáků, jde o docela nebezpečnou činnost," říká kurátor Pavel Shromáždil. Ani pro samotné papoušky není bez rizika, mohou se zranit při obraně dutiny nebo poškodit vejce. "Ke kontrole přistupujeme opravdu jen v nutných případech," dodává kurátor, který se netají obdivem k srdnatosti a dominanci tohoto páru.
Zmíněnou expozici papoušků ara obývají mimo ary zelenokřídlé také ary hyacintové, ary ararauny, ary vojenské, ary arakangy a sameček amazoňana pomoučeného. Expozice má jasně daná pravidla, kdo si co může a nesmí dovolit. Pány voliéry jsou jednoznačně ary zelenokřídlé. Rozhodují o tom, koho budou ve voliéře akceptovat a koho z ní vyženou. V krajním případě jsou dokonce schopny jiného papouška i zabít. Ošetřovatelky proto dění ve voliéře nezřídka sledují z hodiny na hodinu.
Prvého úspěchu v odchovu tohoto druhu ve Zlíně dosáhli koncem roku 2009, kdy jeden z párů hned napoprvé odchoval samostatně tři mláďata. Na další odchov si pak v zoo museli počkat do ledna 2011, kdy stejný pár vyvedl další dva potomky. Mladí samci ary zelenokřídlé už dnes oživují expozice v jiných zahradách.
Ara zelenokřídlý patří k jedněm z vůbec největších druhů papoušků. Snadno se naučí napodobovat zvuky, slova i věty, miluje koupání. V některých částech Jižní Ameriky byl v důsledku kácení pralesů a kultivace krajiny téměř vyhuben. V dnešní době je jeho vývoz přísně regulován. Do Evropy byl dovezen na začátku 17. století.