Článek
A přitom chybělo málo a album nemuselo vůbec vyjít. Jednak vyšlo v době (1971), kdy už platil zákaz pro Martu Kubišovou, jednak doprovod natočil Orchestr Golden Kids. Vše se odehrálo v době, kdy si ještě někteří mysleli, že Golden Kids budou existovat i bez Kubišové, což ale Neckář s Vondráčkovou odmítli.
Nakonec producent alba Bohuslav Ondráček album u Supraphonu prosadil, avšak z původního bookletu musela zákonitě zmizet určitá fakta - třeba to, že ve čtyřech písních zní ve sboru hlas Marty Kubišové. Bez zajímavosti není ani informace, že v téměř šestiminutové rockové baladě Provazochodci z pera Otakara Petřiny a Zdeňka Rytíře hraje Helena Vondráčková na varhany.
Album Ostrov, které je prvním studiovým albem Heleny Vondráčkové, se natáčelo začátkem roku 1970. Přineslo celkem deset písní - pět původních českých pět ze zahraniční provenience, a představilo zpěvačku nejen ve vynikající hlasové formě, ale především v repertoáru, který od ní po hitech jako Chytila jsem na pasece motýlka, Pátá, Cink cink nebo Mám ráda cestu lesní nikdo nečekal.
Díky albu, na které kritika pěla ódy, se zpěvačka později mohla prezentovat i v zahraničí. S písní Ostrovy pokladů uspěla na festivalu v Japonsku, kde později natáčela i koncertovala. Dodnes jsou vrcholem jejího repertoáru i skladby jako Můžeš zůstat, můžeš jít, Jsem bůh i ďábel, Raděj snad pláč mi dej nebo Laléňa.
V recenzi, které vyšla v 6. čísle hudebního časopisu Melodie v roce 1971, kritik Jiří Černý napsal: „O českých muzikantech se říká, že na rozdíl od ostatních zahrají stylově všechno? Beethovena, Čajkovského i Bartóka. O Vondráčkové to dokonce platí ještě v lichotivější podobě: dovede spojit to nejpodstatnější z originálu - třeba zasněnost Donovanovy Laléni nebo bohatost swingové fráze v Pochval strom - se slovanskou melodičností a s lyričností svého hlasu. Dává zahraničním skladbám vlastní tvář, aniž by je hudebně ochuzovala. Pečlivě vypracovává každou frázi a její výrazový rejstřík je stejně široký jako její technika a hlasová dynamika. Pro to vše má od svého producenta Bohuslava Ondráčka ovšem připraven perfektní základ: náročnou, zajímavou dramaturgii, výtečná aranžmá a jedny z nejlepších textů, jaké lze dnes slyšet. Jejich autoři, Zdeněk Borovec a Zdeněk Rytíř, mají nápady a mají taky co říci. Jejich texty jsou promyšlenější a vnitřně kontrastnější než většina dnešních prací z oblasti tzv. českého šansonu. Ostatně Vondráčková splňuje běžné požadavky kladené na šansoniérku, to už je zřejmě úděl všech zpěvaček, spolupracujících s Ondráčkem, který jim předkládá úkoly, nutící je k vyšší a šířeji pojaté hudebnosti.”
I později dokázala Helena Vondráčková své příznivce stejně jako kritiky překvapit. Bylo to třeba jazz-rock-popové album Paprsky, které natočila s Martinem Kratochvílem. Podobnou odbočkou bylo stylové album Helena zpívá Ježka.
Mezi další velká překvapení patřilo rozhodně "přelomové" album Vodopád, to však byl už "jen" luxusní pop, žádná odbočka mimo hlavní proud.