Článek
Během tří besed s diváky všech generací se Pavel Mang ukázal jako skvělý vypravěč a společník, který navíc téměř nic neztratil ze své cirkusácké pružnosti - i po pětadvaceti letech „vystřihl“ na podiu bez jakýchkoliv problémů gymnastickou hvězdu.
I když geniálně ztvárnil Vaška Karase a později ještě dalších 33 rolí, nebyl přijat na studia herectví a musel začít jinde a jinak. I o tom je následující rozhovor.
Díváte se na Cirkus Humberto - kdy jste ho viděl naposledy?
Musím se přiznat, že jsem seriál viděl celý poprvé, když ho opakovali asi před třemi roky. Předtím jsem se na něj nedíval možná kvůli vzpomínkám, které jsem nechtěl v sobě vyvolávat, ač byly velmi příjemné. Také mně přišlo divné koukat se sám na sebe. Teď jsem se ale díval v klidu s dcerou i manželkou.
Než jste získal roli, tak jste dělal gymnastiku, která má blízko k artistům - nechtěl jste být jako malý cirkusákem?
Jako malý jsem chtěl být určitě vším možným, od popeláře až třeba po letce. Cirkusákem jsem chtěl být až poté, kdy jsem vyhrál konkurz na roli Vaška v Cirkusu Humberto a dostal se na natáčení. Plánoval jsem, že se přihlásím na jednu z mála artistických škol, která byla v Rusku. Díky Cirkusu Humberto to ze mě naštěstí brzy vyprchalo a chtěl jsem být už zase něčím jiným. Jsem na jednu stranu rád.
Kromě Cirkusu Humberto jste hrál v dalších 33 filmech. Kdo z hereckých kolegů vám nejvíce utkvěl v paměti a proč?
Nejvíc pro mě znamenal můj herecký táta z Cirkusu Humberto - Petr Haničinec, za kterým jsem jezdil, když bydlel v Praze, i později do Bratronic. Byl jsem i na jeho pohřbu. Patřil k lidem, kteří mi nejvíc utkvěli v paměti. Říkal mi "synáčku" a objímal mě, když mě viděl. Byl to moc fajn člověk, velmi hodný, nikoho neurážel ani neponižoval. Dál musím jmenovat Naďu Konvalinkovou, Květu Fialovou nebo Josef Kemra, zvláštního člověka a geniálního herce. Každý má něco a na každého se nějakým způsobem vzpomíná.
Kdyby vám dnes někdo nabídl roli, přijal byste ji?
To je strašně těžké, asi bych se bál. Upřímně řečeno hodně bych přemýšlel, co to bude za roli a co mi to přinese. Moc bych zvažoval otevřít své soukromí, protože tím pádem by byla v nevýhodě dcerka Evička i manželka, které toto prostředí neznají. Snažil bych se je ochránit a to by šlo dost těžko.
Od herectví jste přešel do úplně jiné branže.
Přes všechny možné práce jako číšník ve vinárně a kavárně a mnoho dalších jsem nakonec zakotvil v hodinářství, kde jsem nejprve nastoupil jako klasický prodavač hodinek, budíků apod. Postupně jsem se stal zástupcem vedoucího, pak jsme se osamostatnili, založili firmu a začali vozit hodinky ze Švýcarska. Krámek nám už patří a máme jak maloobchod, tak velkoobchod. Krize samozřejmě postihla i tento obor, dražší hodinky se kupují málo a i to mě donutilo přemýšlet nad dalšími činnostmi.
Můj kamarád Martin vydával před desítkami let airsoftový magazín, který se zabýval airsoft sportem a military tématikou. Po letech jsme se rozhodli vydávání obnovit. První číslo by mělo vyjít tento týden. Věřím, že postupně se poučíme z chyb a další čísla budou stále lepší a lepší.