Článek
Jejich společné desetiminutové vystoupení, které proslulo pod názvem Silvestrovská opera ´74, patří bezesporu ke zlatému fondu televizní zábavy.
Jde o směs, která začíná známým "dialogem" Znám jednu dívku Kecala a Jeníka ze Smetanovy a Sabinovy opery Prodaná nevěsta, aby postupně "provětrala" kupu vtipně zaranžovaných písniček obou interpretů (Tereza, Sbohem, lásko, To se nikdo nedoví, Řekněte, odkud já vás znám, Hříšník a fláma, Bůhví, odkud já tuhle písničku znám, Houpavá, Čas chvátá, Písnička pro Zuzanu, Přijela pouť, Kávu si osladím, Tuhle rundu platím já), ale také aby současně držela příběh.
Úryvky textů jednotlivých písní na sebe umně navazují a posunují příběh dál až ke zdárnému konci, přičemž oba zpěváci potvrzují nejen pěveckou, ale i komediální formu. Gottovi v té době bylo pětatřicet, Matuškovi dvaačtyřicet let. Také v ostře sledované anketě Zlatý slavík byli spolu oba zpěváci hodně "natěsno" - Gott byl tenkrát první, Matuška druhý.
„V úryvcích melodií, která se v podání obou zpěváků posluchačům kdysi zalíbily, se příběh trochu zašmodrchává a nakonec Jeník žení Kecala. Celá směs je příkladem trpělivé, až mravenčí práce. Bylo třeba totiž vybrat textové pasáže tak, aby poskládaly příběh a melodie upravit tak, aby skutečně zůstaly melodiemi,” míní Jan Adam, tajemník zpěváka Karla Gotta.
Celý nápad byl dílem Václava Hybše, ale základy pro zpívání nahrál Orchestr Karla Vlacha - legendární dirigent je ostatně v záznamu vidět. V jednom z prostřihů je ostatně vidět i Václav Hybš - coby hráč na harfu.
Oba zpěváci se prý na natáčení bedlivě připravovali, Waldemar Matuška byl dokonce i za pěvcem Vladimírem Jedenáctíkem. „Celý projekt mu přiblížil a doufal... Vlastně si přál, aby to dostal, jak se říká posvěcený,” vzpomíná ve svých knižních memoárech Olga Matušková. „Nemýlil se v něm. Nejenže byl mistr Jedenáctík rád, že za ním Walda přišel, ale taky s ním probral všechny operní party připravovaného výstupu. Nechyběla ani konzultace s mistrem Eduardem Hakenem. Prostě si vzali Waldemara do parády.”
Waldemar Matuška se prý tenkrát nechal slyšet: „Byl to pro mne úžasnej zážitek. Nejvíc práce mi ale dalo naučit se v Prodance manévrovat s tím kapesníkem...”
Výsledkem bylo číslo, které nemá v televizní zábavě obdoby. Nápad vznikl v létě 1974, ale obrysy dostával projekt už během dalších týdnů a nepochybně dal všem zúčastněným tvůrcům včetně režiséra Zdeňka Podskalského pořádně zabrat. Finální výsledek byl uveden jako zlatý hřeb programu v silvestrovské televizní show poslední den v roce 1974.