Článek
Jeden z těchto mostů se nachází nedaleko našich hranic, na rozhraní Polska a Německa, spolkových zemí Saska a Braniborska, v obci Jablonc (Gablenz), části Kromola (Kromlau), asi 40 km od Zhořelce (Görlitz). Aby té dvojakosti nebylo málo, tak ač v Sasku, zároveň se nalézáte na slovanském území, nejvýchodnější výspě Lužických Srbů.
Ďábelský most v Kromlau nebyl postaven ve středověku, ale téměř „nedávno“, zhruba před 150 lety. To mu však nic neubírá na kráse a zejména lehkosti, se kterou se klene nad vodami jezírka v místním vyhlášeném krajinném parku Kromlauer Park.
Nese jméno podle jezírka (Rakotzsee), nad kterým byl vystavěn jako most Rakotzbrücke. Jako stavební materiál posloužily čedičové sloupy nalámané, pečlivě očíslované a přepravené ze Saského a Českého Švýcarska.
Rozpětí mostu je 35 metrů a spojuje protilehlé břehy jezera. S přípravou stavby bylo započato v roce 1860, stavba samotná trvala deset let, další roky byl most skryt za hradbou zpevňujícího lešení. Nezahrnuje jen most, ale také uměle vybudovaný ostrůvek, čedičové varhany a další útvary; na svou dobu byl finančně nákladný, cena byla padesát tisíc tolarů, stál i život místního truhláře, který po otevření mostu ukončil skokem z něj svůj život.
Definitivně byl zpřístupněn veřejnosti až v roce 1879. Dnes vstup na "ďáblovo dílo" není povolen, ale to rozhodně nikomu nevadí. Nejpůsobivější pohled na něj je z břehů jezírka. Žádný turista neodolá pořízení „kruhového snímku“ mostu s jeho dokonalým odrazem na hladině.
Park i most nechal vybudovat Friedrich Herrmann Rötschke, majitel panství; velmi úspěšný muž a zdatný obchodník; jeho zisky plynuly z rychle se rozvíjející povrchové těžby uhlí na jeho pozemcích.
Kdo ví, proč v jiné části svého panství, snad pod dojmem novoromantismu 19. století, nebo z filantropie, začal na 200 hektarech budovat rozlehlý krajinný park. Kromě rozsáhlých úprav a výsadby tisíců stromů (zejména červených buků, dubů, topolů, javorů, liliovníků...) jej osadil, kromě Ďábelského mostu, ještě dalšími různými pseudohistorickými artefakty, vytvořenými převážně z čediče.
Procházka parkem je příjemná v každém ročním období, nejvíce turisty lákají stovky kvetoucích rododendronů a azalek, tedy období přelomu května a června. Park byl vždy volně přístupný, a je tomu tak dodnes. Je protkán upravenými cestami pro turisty i cyklisty. Zejména o víkendech se můžete svézt i vláčky úzkokolejky z Bílé Vody (Weisswasser), která má konečnou stanice na okraji parku. Nedaleko malého nádraží se také nachází infocentrum.
Po II. světové válce byl park částečně znehodnocen, na krátkou dobu dokonce byla obnovena těžba uhlí, část porostů vykácena a také mnoho uměleckých děl (zejména soch) zmizelo nebo bylo poničeno. Naštěstí toto období netrvalo dlouho. Od poloviny 60. let je parku věnována trvalá péče, aby mohl být zachován i následujícím generacím. A jak se toto úsilí daří, máme možnost posoudit dnes i my.
