Článek
Édith Giovanna Gassion se narodila 19. prosince 1915 v Paříži doslova na ulici, a než se stala uznávanou zpěvačkou, protloukala se všelijak. Dětství strávila mezi potulnými takyumělci, zlodějíčky, pasáky a prostitutkami, anebo v nevěstinci, který vedla její babička. Později si na živobytí vydělávala všelijak, ponejvíce pouličním zpíváním. Se sestrou Simone si vydělávaly tím, že zatímco Edith zpívala, Simone tancovala a obstarávala kasu.
Právě na ulici ji v roce 1935 objevil majitel baru Louis Leplée, který ji uvedl na scénu pod jménem Môme Piaf. Byl to ostatně Leplée, kdo pro ni vymyslel umělecké jméno Piaf, což znamená vrabec. Přesněji "La mome Piaf" (Žabec-vrabec).
Po smrti prvního impresária, který se ji snažil prosadit, se jí ujal Raymond Asso, který se rozhodl, že z ní udělá hvězdu. Měl nejen vliv, ale i nesmírnou trpělivost ji přivést ke spořádanému životu a společenským způsobům. Také ji naučil pořádně číst a psát, seznámil ji se skladateli a textaři, kteří pro ni začali psát písně "na tělo". Vedle toho jí Asso zařídil řadu významných angažmá, což vyvrcholilo jejím účinkováním ve slavném kabaretu A. B. C (1937). Od té doby její sláva jen stoupala.
Zpívala i během druhé světové války, po níž se stala definitivně nejpopulárnější francouzskou umělkyní doma ve Francii i v zahraničí včetně USA. Mezi její blízké přátele a milence patřila celá řada známých i neznámých mužů i "snaživých" herců a zpěváků, kteří díky jejímu vlivu prorazili. Její největší láskou byl boxer Marcel Cerdan, který ale zahynul při letecké katastrofě.
Její nejlepší přítelkyní byla Marlene Dietrich, která ji byla za svědka na její svatbě (1952), kdy si brala zpěváka Jacquese Phillse. Po pár letech se ale stejně rozvedli a dál následoval seriál neustálých zvratů v jejím milostném životě.
I když její soukromí bylo stále častěji poznamenáno bizarními tragédiemi, nemocemi a drogovou závislostí, což byla časovaná bomba, na scéně byla stále žádanou šansoniérkou, která vyprodala pařížskou Olympii stejně jako newyorskou Carnegie Hall. Svým uhrančivým zpěvem 147 cm vysoká žena dobyla svět. K nejslavnějším písním patří například šansony jako Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Mon légionnaire, La foule, Mon Dieu nebo La Vie En Rose.
I když se provdala ještě jednou - za Théa Sarapoa, její vážný zdravotní stav (vedle mnoha jizev a zranění z autonehod měla rakovinu jater a slinivky břišní) ji nutil trávit spoustu času v nemocnici, vyžadoval stále častější pauzy v umělecké kariéře.
Naposledy zpívala 18. března 1963 a o pár měsíců později - 10. října 1963 - zemřela. 14. října 1963 byla pochována na hřbitově Pere-Lachaise. Přišlo se s ní rozloučit čtyřicet tisíc lidí, její hrob zmizel pod záplavou květů.
O životě Edith Piaf bylo napsáno mnoho knih (autorkou jedné z nich je zpěvaččina sestra Simone), natočeno několik filmů a inscenováno několik divadelních her. Známý je i muzikál maďarské spisovatelky Évy Pataki Edith a Marlene, který je uváděn i na českých jevištích.