Článek
Rád se vždycky zastavím nad Srním u lesní Hauswaldské kaple, kterou v roce 1959 vyhodila do povětří naše lidově demokratická armáda. Její připomenutí spolu se skleněnou plastikou ve tvaru rukou slavnostně vysvětili v roce 2005. Další zastavení je o kus dál.
Mimořádnost 7tunového, 5 metrů dlouhého skleněného oltáře V. Tesařové a soch v kostele svatého Vintíře v Dobré Vodě nad Hartmanicemi přitahuje i při návštěvě vrcholu Březníka. Na jeho pláních stála pětimetrová skleněná archa ve stojanu v podobě lidských rukou, která skončila pod Luzným. Ale jsou to jen střípky, sklo do přírody patří, vzniklo z ní.
Krása ve skle zakletá
Za jeho krásou se ale musíme vypravit na druhou stranu Šumavy – Skleněná stezka je tu značena kousek za Železnou Rudou, s centrem v městečku Frauenau. Ne že byste narazili co krok to střep, ale dílny a krámky jsou téměř na dohled. Nedaleko kostela u rybníčka stojí muzeum skla. Nevypadá moc velké, ale návštěva zabere hodně času, pokud se chcete něco dozvědět. V expozici jsou zastoupeni umělci z celého světa, najdete tu i česká jména, třeba zmíněnou Tesařovou. Tavení křemenného písku s přísadami od pravěku po současnost – za pár desítek minut budete mít zhlédnutím množství exponátů hlavu jako obří zavařovačku.
Před muzeem leží na trávníku skleněná archa č. 2. Originál najdete nedaleko české hranice pod vrcholkem Luzného, mezi Teufelslochem a Himmelsleiterem. Složili ji ze 480 plátů modrozeleného skla. Archa putovala pět let „evropským mořem lesů“, jak se říká Šumavě na obou stranách hranice.
Stála v přírodě, na náměstích, před kostely..., kolem ní se diskutovalo o Šumavě, přírodě, turistice, sklářství. Je symbolem přátelství, znovunavázaných vztahů. Postavili ji s regionálními skláři Ronald Fischer s Hubertem Sternem. Dřevěná dlaň, která ji chrání, je dílem Čechů – Libora Kuzďase a Tomáše Indry.
Frauenauská Skleněná zahrada
V okolí muzea se rozprostírá Skleněná zahrada. V plenéru najdete řadu kombinovaných skleněných děl, stezka stoupá i k jedné z hutí. Mezi skulpturami a opracovanými žulovými kvádry s klikatí minipotůček. Skleněný strom, zrcadlový labyrint, sochy a postavy. Sklo najdete i v korytě potoka, v němž si hrají děti, na plastice v rybníku, kde s vodotryskem a nasvícením tvoří pozoruhodný objekt.
Skleněná stezka pokračuje podhůřím až k Mauthu, pod českou Bučinu. Slova glasshǜtte a glassshop lemují cestu nádhernou čistou bavorskou krajinou. Upravenou, svěží, bez rozpadlých statků a poničených chalup. Ale stezka pokračuje i do Česka, na hraničním přechodu ve Strážném na vás už číhá asijské sklo, třeba ve formě vánočních ozdob.
