Článek
Její okolí se na bohatě zdobené domečky, adventní věnce, nově také kalendáře s pestrobarevnými lentilkami z voňavého materiálu může těšit i letos.
„Loni jsem to nedělala, ale letos si píšu, kolik várek jsem zvládla. Teď mi na lince leží pátá várka těsta. Počítám, že ještě čtyři pět budou. Jedna várka, sečtu-li všechny suroviny, čítá 1,5 kg. Deset várek, to máte patnáct kilo,“ vyprávěla Právu mladá maminka, kolik materiálu jí projde rukama.
Nadšeně jí přitom asistuje její tříapůlletá holčička. „Dcera chce strašně pomáhat, proto musím péct nejlépe, když není doma, protože s ní to trvá všechno mnohem déle,“ směje se Petra.
K pečení tzv. přičichla na vyšší odborné škole, kdy si měla vybrat jeden z kurzů v Toulcově dvoře, což je středisko ekologické výchovy v Praze Hostivaři. „Zvolila jsem si perníčky, které mě chytly. Takže jsem pekla doma, když jsem bydlela s rodiči. Kostel, vesničku, co mě napadlo. I na rodičovské si čas najdu, pořád mě to baví,“ hlásí.
Samo pečení není těžké
„Těsto je tuhé, musí se zpracovávat ručně, svaly se trochu procvičí,“ odpovídá na dotaz, zda ji z hromadného hnětení sladké hmoty nebolí ruce. Následné zdobení si žádá velkou trpělivost a samozřejmě i šikovnou ruku.
„Prvních dvacet hodin mě to baví, pak už si říkám, aby bylo hotovo a mohla jsem začít péct pro sebe nebo jiné cukroví,“ podotýká zdatná pekařka, když chystá šablonku na kalendář, který zpestří nejmenším pro ně nekonečné čekání na vytouženého Ježíška.
„Už bych měla mít skoro hotovo,“ říká s ohledem na datum v kalendáři. Zatím zvládla asi tři krabice, které čekají na ozdobení. „Když máte perník k jídlu na Vánoce, chce to péct dva tři týdny předem a uskladnit na balkóně v papírové krabici, aby dovnitř šla vlhkost. Ale adventní věci jsou hlavně na okrasu, bylo by na závadu, kdyby měkly, protože by se různě prohýbaly, špatně by se přenášely,“ dělí se o svoje zkušenosti Petra, která slibuje, že s pečením neustane, ani až se jí v únoru narodí druhá holčička.