Hlavní obsah

Ukrajinský pěvec se stará o neteře se šesti dětmi

Na domluvenou schůzku nepřišel. „Úplně jsem na vás zapomněl. Nevím, kam dřív skočit,“ omlouval se do telefonu sólista opery plzeňského divadla J. K. Tyla Jevhen Šokalo. Jednašedesátiletý Ukrajinec se momentálně stará o své tři neteře se šesti dětmi, které minulou neděli přivezl do Čech z válkou zmítané země.

Foto: Právo

Sólista plzeňského divadla Jevhen Šokalo vyměnil zpěv za práci s motorovou pilou.

Článek

Ubytoval je na své chatě asi 20 kilometrů od Plzně, kde ho během víkendu zastihl reportér Práva v plné práci. „Momentálně řežu dřevo, aby měly čím topit,“ říká pěvec s motorovou pilou v ruce. Přiznává, že je teď v jednom kole. Mezi divadelní zkouškou, představením a výukou na konzervatoři jezdí nakupovat a na úřadech vyřizuje papíry.

„Snažím se jim dělat maximální servis. Plním jim ledničku, zajišťuji léky, starám se o topení. Je to zápřah. Už si to ale pomalu sedá. Nejhorší byly první dny,“ odkládá muž pilu a utírá si zpocené čelo. Okamžitě také zmiňuje solidaritu lidí. „Z nedaleké restaurace se nabídli, že jim budou vozit zdarma obědy,“ říká dojatě.

Očima dobrovolníka: Poslední vlak do Čopu

Domácí

Všechny tři jeho neteře žijí v bezprostřední blízkosti vojenské základny nedaleko Lvova. „Měly strach, protože armádní objekty jsou hlavním cílem ruských raket. Proto raději odešly do bezpečí. Jejich muži zůstali a zapojili se do složek domobrany,“ vysvětluje Šokalo.

Ženy s dětmi ve věku od dvou do devíti let se už v chatě strýce pomalu zabydlují. „Je tu elektrika i voda. Děcka jsou tady šťastná. Už mají také určitý režim. Dopoledne se s matkami učí matematiku, hudební výchovu a malují. Musí se všichni nějak zaměstnat, protože když budou pořád přemýšlet, co se děje doma, tak se z toho zblázní,“ dodává Šokalo.

Dobrovolníci uspořádali ukrajinské dívce v uprchlickém táboře narozeninovou oslavu

Koktejl

Nemohl jíst ani spát

Sám také válku velmi těžce prožívá. „První tři dny jsem nemohl jíst ani spát. Denně napjatě sleduji zprávy. Když ráno vstanu, bojím se podívat, co padlo nebo co nám zase vzali. Nejvíc mě zatím vyděsil útok na jadernou elektrárnu,“ líčí své pocity absolvent hudební akademie v Kyjevě, který do Čech přišel v roce 1994.

Na své bojující krajany je hrdý. „Jako národ si nenecháme, s odpuštěním, srát na hlavu. Je otázka, jak to skončí. To, že se tak urputně bráníme, je v pořádku, tak to má být. Získáme tím lepší pozici na vyjednávání, je to ale za šílenou cenu,“ popisuje svůj pohled. Chápe také, že západní spojenci v NATO jsou opatrní.

Je to vystoupení z komfortní zóny. Manželé nabídli pokoj v brněnském činžáku uprchlíkům

Válka na Ukrajině

„Myslím, že pomáhají, jak to jen jde. Dávají našim vojákům informace ze satelitů, posílají moderní zbraně a organizují humanitární pomoc. Nikdo netouží po třetí světové válce, ale chci, abychom ubránili naši zem,“ konstatuje Šokalo, který věří, že se obě válčící strany nakonec nějak domluví a najdou kompromis.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám