Hlavní obsah

Pokud bude mír za ruských podmínek, okamžitě začnou popravy, říká básník sloužící jako voják v první linii

Oleg Kadanov je známý ukrajinský hudebník, básník a herec. Občansky aktivní je nejen jako dobrovolník přes jedenáct let od takzvané Oranžové revoluce. Brutální ruská vojenská agrese vůči jeho zemi z něj udělala vojáka. Narukoval dobrovolně a coby jeden z „dronařů“ oddílu Ostré kšilty (Gostry kartuzy) bojuje přímo v první linii.

Letní koncert Olega v CharkověVideo: Adéla Knapová, Novinky

Článek

(Od naší spolupracovnice z Charkova)

Rozhovor vznikal v Charkově, kde žije se svou ženou a kde byl na pár dní proto, že jejich jednotka po masivním ruském útoku utrpěla tragické lidské ztráty. Pohřbili své drahé mrtvé, oslavili Vánoce a vracejí se bojovat.

Jak vnímáte probíhající snahy o diplomatické ukončení ruské agrese?

Nic z toho, co se děje na frontě, nenaznačuje, že by válka měla skončit. Bohužel. Já si mír hluboce přeji. Ale nevěřím, že se všichni ti vyjednavači dohodnou. Pro nás je nepřijatelné akceptovat Putinovy požadavky a vlastně se bez boje vzdát části země. Protože Rusko chce, aby zmizela celá Ukrajina. Na tom by mír za jejich podmínek nic nezměnil. Navíc - co naši mrtví bojovníci? Zemřeli by zbytečně.

Ale není lepší, aby už neumírali další?

Když to postavíte takto černobíle, tak jistě. Ale situace taková není. Pokud bude mír za ruských podmínek, okamžitě začnou hromadné represe a popravy. Každý, kdo bojoval, kdo má veřejně proukrajinský postoj, kdo chce svobodu a demokracii, bude buď zastřelen, nebo poslán do táborů na Sibiř. My už s tím máme víc než staletou krvavou zkušenost a stála nás miliony mrtvých.

Jste známý umělec a teď dobrovolně bojujete v první linii. Proč?

Začalo to dobrovolnictvím, kterému jsem se začal intenzivně věnovat v podstatě od druhého dne po napadení země Ruskem v únoru roku 2022. Ale dobrovolničil jsem už předtím, zhruba od roku 2014. Postupně ale požadavků od kluků v armádě tady na východě země ubývalo. Naše společnost si po patnáctém roce tak nějak na to, čemu se říkalo hybridní válka, zvykla. Takže má dobrovolnická činnost se v té době proměnila hlavně v koncerty, se kterými jsme jako kapela objížděli vojáky a problémová místa na východě země, abychom posílili morálku.

Foto: Adéla Knapová, Novinky

Oleg Kadanov

Tím spíš se znovu ptám, proč jste se rozhodl jít bojovat?

Nastal okamžik, kdy jsem ve válce ztratil až příliš blízkých lidí. Navíc všichni tady vidíme, že válka nekončí. Realita je jiná, než co říkají politici a různí experti. Začal jsem si logicky klást otázku, jestli jako dobrovolník dělám dost. Na což samozřejmě není jednoznačná odpověď. I během práce dobrovolníka jsem byl často blízko smrti, takže jsem nakonec nemohl jinak, než vstoupit do armády. Nechtěl jsem do žádných kulturních nebo podpůrných či týlových oddílů. Chtěl jsem aktivně bránit svou rodinu.

Přesto všechno, co se uvnitř Ukrajiny děje, máte stále motivaci? Navzdory korupčním skandálům, klientelismu?

Vím, že nás po válce čeká další boj o osud Ukrajiny, svobody a demokracie. Přirozeně, ta korupce a co se děje ve vedení země, je demotivující. Koneckonců, přece i proti tomu jsme vyšli do ulic za Oranžové revoluce. Ale já bojuju za své přátele, pro památku těch, kteří již padli. Za svou rodinu a nejbližší. Jsou mým ostrovem, za který jsem ochoten bít se až do konce.

Zaskočil vás ruský útok v únoru 2022?

Byli jsme zpočátku, já a moje žena, dezorientovaní. Jako všichni, myslím. Ale rychle mi došlo, že musím a chci něco dělat. Spojil jsem se s kamarádem, společně jsme měli dodávku, a vyrazili jsme na velitelství územní obrany. Když viděli, že máme velké auto, hned nás poprosili, jestli bychom nemohli převézt lidi a vybavení. Pendlovali jsme z Charkova do míst bojů. Krajská vojenská správa nás posílala, kam bylo třeba. Tehdy nebyl na nějaké papírování čas. První dny vládl všude chaos.

Došlo vám hned, že začala plnohodnotná, takzvaná velká válka?

Ne, i ano. Myslím, že tehdy na začátku málokdo chápal, co se opravdu děje. Ovšem sounáležitost a ochota bránit se byla obrovská.

Vybavíte si úplně první hodiny?

Běželi jsme se ženou, kočkou a kamarádem do krytu. Ale byly tam davy lidí a… No, zjistili jsme, že to není nic pro nás. Ráno jsme se vrátili do bytu. Pak zase začalo bombardování a my běželi dolů… Ale v pozici oběti jsem se necítil dobře. Uvědomil jsem si, že to můžu změnit. Mluvil jsem o tom s kamarádem Antonem a dohodli jsme se, že se půjdeme přihlásit jako dobrovolníci. Což jsme udělali. Jak už jsem říkal, brali nás hned i s dodávkou.

Je ještě něco, co vám z té doby výrazně utkvělo v paměti?

Obrovská solidarita. Nikdo nic nevěděl, mohli jsme všichni zemřít, mnozí už o všechno přišli, přesto každý pomáhal. Vojáci nám třeba řekli, že na pozici okamžitě potřebují generátor. Byla to otázka života a smrti. Zveřejnil jsem to na svém Facebooku a o tři minuty později mi lidé psali, že si pro něj máme přijet. Nebo byly potřeba neprůstřelné vesty. Sehnali jsme a přivezli. Když na to teď vzpomínám, byla to neuvěřitelná doba.

Pomohlo, že jste měl auditorium posluchačů jako hudebník?

Rozhodně. Moje publikum zafungovalo skvěle. Znali mě, věděli, kdo jsem. Myslím, že i díky tomu jsme dokázali sehnat nesehnatelné a včas dodat těm, pro které to znamenalo přežít a dál bojovat. Byla potřebná termokamera. Lidé mi v mžiku poslali tolik peněz, že jsme koupili nejen ji, ale i osm dalekohledů. Efektivita našeho fungování byla nepochopitelná.

Výběr článků

Načítám