Článek
Alexandra studovala ve Švýcarsku umění. Ve snaze být prospěšná nejprve pořádala na univerzitě nejrůznější sbírky, ale nakonec se vrátila na Ukrajinu, aby svou zemi aktivně bránila. „Měla jsem pocit, že nedělám dost,“ uvedla pro web týdeníku Focus žena, která zodpovídá za výbušná zařízení dronů.
Tanja je zase čerstvou absolventkou novinařiny, v jednotce ovládá drony a má za sebou několik bitev s protivníky. Během úderů, které s drony provádí, prý většinou necítí žádné emoce. Když se ale podaří protivníka zneškodnit, cítí radost a ví, že je prospěšná.
„Znamená to, že jsme zničili něco, co už nemůže ublížit našim kamarádům a sestrám, kteří bojují blíže k linii kontaktu,“ uvedla.
Jednotka denně pracuje s osmi kamikadze drony Marička, což je nový typ ukrajinského bezpilotního stroje, který je navržen k útokům na ruské námořnictvo a kritickou infrastrukturu.
Ženy na frontě
Vloni sloužilo v ukrajinské armádě přes 70 tisíc žen, což představuje 20procentní nárůst oproti roku 2022. Přímo na frontové linii je nasazeno přes 5500 žen, uvádí ukrajinské ministerstvo obrany. Nahrává tomu změna válečné technologie a proměna bojiště, což pro ženy otevřelo nové cesty k uplatnění.
To poznala i Monka. Když před čtyřmi lety začala ruská invaze na Ukrajinu, neviděla možnost, kde by se v armádě mohla uplatnit. Až vloni opustila práci manažerky restaurace v zahraničí, vrátila se na Ukrajinu a stala se pilotkou dronu.
Jde o jednu z nejoblíbenějších bojových profesí ukrajinské armády, kterou si ženy vybírají, uvedli vojenští představitelé. Je tomu tak přesto, že to není nijak bezpečná služba, jak upozorňuje mluvčí ukrajinských bezpilotních sil Olha Meloshinaová. Nepřítel totiž operátory dronů aktivně pronásleduje.
Stále čelí překážkám
K dronům se nakonec dostala i 27letá Imla z jednotky Kraken 1654, jejíž příběh popsala agentura AP. Mladá žena opustila kariéru profesionální hokejistky a vstoupila do armády. Plánovala, že se stane záchranářkou a prvních šest měsíců strávila jako zdravotník, ale práce vyžadovala, aby se naučila i ovládat drony.
Dobře si pamatuje svůj první let s bezpilotníkem, průzkumnou misi. Když jí podali ovladač, byla prý tak nervózní, že se jí třásly ruce. „Upřímně, občas jsem chtěla brečet. Ale časem získáte zkušenosti a začnete být sebejistá,“ vzpomínala.
I když mají ženy o službu s drony zájem, cesta k nim nemusí být hladká, a to i kvůli poměrům v ukrajinské armádě.
Pětadvacetiletá žena s volacím znakem Yaha vstoupila do armády v roce 2023. Zpočátku vyřizovala papírování jako armádní úřednice a o tři měsíce později požádala o účast na kurzech ovládání dronu. Velitelé nereagovali nadšeně a převeleli ji na místo kuchařky.
V kuchyni trávila volný čas studiem manuálů k dronům, cvičením na simulátoru a tréninkem v počítačových klubech s ovladačem, který si sama koupila. Nakonec se stala pilotkou bombardovacího dronu v 9. brigádě.
„Válka není cool, ani dobrodružství. Je to bolest, utrpení a ztráta. Děláš to jen proto, že chceš situaci změnit,“ řekla.
Chibi, dvacetiletá technička z brigády Chartija, ve vlhkém a temném sklepě poblíž frontové linie připravuje drony na bojiště. Zpočátku čelila předsudkům ze strany vojáků - mužů. Tvrdili, že má horší technické schopnosti, protože je žena.
Přiznává ale, že měla i mužského kolegu, který ji podporoval a pomohl jí udělat první kroky k tomu, aby se stala techničkou dronů.
