Článek
(Od našeho zvláštního zpravodaje) V první linii v Charkovské oblasti slouží skupinka zhruba deseti českých dobrovolníků. Z bezpečnostních důvodů nelze uvést přesnou pozici vesnice ani pravá jména vojáků, kteří proti ruským jednotkám bojují.
Stejně jako mnoho jiných vesnic na východě Ukrajiny i tuto krutě poznamenala válka. Civilistů zůstalo málo, o to větší ruch panuje ve vlhkém suterénu jedné z budov. Předsunutou operační základnu tam totiž zřídil dobrovolnický prapor Karpatská Sič, v jehož řadách bojuje i skupina deseti Čechů.
Jedna z místností je pro české vojáky již několik týdnů domovem. Špinavým, zatuchlým, ale jsou tu v bezpečí před nepřátelským ostřelováním. Sem si vojáci chodí odpočinout, když se vrátí ze svých pozic, které mají za úkol hlídat. Na zemi se válí matrace, a jak podotýká jeden z vojáků, když se udělá průvan, dá se tu i dýchat.
| Seriál Češi na frontě |
|---|
| Zvláštní zpravodaj Novinek Ján Husár navštívil v druhé polovině května předsunutou operační základnu v Charkovské oblasti, kde v první linii slouží i čeští dobrovolníci. Čtyřdílný seriál Češi na frontě přibližuje podmínky, ve kterých dobrovolníci žijí, první střety s nepřítelem i to, co skupinu Čechů vedlo k tomu, vydat se do války. |
| 1. díl: Na povolení českých úřadů jsem nečekal a chci zůstat až do konce |
| 2. díl: Budu tady tak dlouho, jak bude třeba, říká bojový záchranář |
| 3. díl: Válka mě změnila, domů už se nevrátím, říká 18letý benjamínek jednotky |
| 4. díl: Statečnost je neutéct, když dopadne bomba |
Jedním z dobrovolníků je i pětatřicetiletý muž, říkejme mu Petr. Na Ukrajině působí již od počátku dubna, poslední dva týdny na pozici na dohled nepřítele. Před válkou krátkou dobu působil v české armádě, ale bojovou zkušenost žádnou neměl.
Stejně jako jeho spolubojovníci, i Petr se vydal na Ukrajinu, protože nesouhlasí s ruskou agresí.
„Přišli jsme pomoci Ukrajině, nelíbilo se nám, co se tady děje,“ říká. Kategoricky odmítá, že by proti Rusům měl něco osobního. „Je to jenom o té politické situaci. To, že tady střílejí ženy a děti, je hrozné. Nemohl jsem se na to dívat,“ vysvětluje.
Zeman povolil 103 Čechům bojovat v ukrajinské armádě
Na povolení českých úřadů nečekal. „Poslal jsem žádost na ministerstvo obrany a Hrad, ale nikdo se nevyjádřil. Takže jsem se sebral a odjel. Teď to Zeman povolil 103 lidem, já nevím, jestli to přišlo i mně,“ říká. Podobně jsou na tom i jeho ostatní parťáci.
Nejvíc chybí vana
Největší obavy nemají vojáci ani tak z nepřítele jako z toho, že by jim mohla dojít munice a voda. Obojím šetří a na sprchu mohou rovnou zapomenout. Na záchod chodí do další z místností, kde po sobě vše zahrabávají do písku.
V malé místnosti mají vojáci vše, co potřebují. Zbraně, místo na spaní a hlavně pevnou střechu nad hlavou.
„Nejvíc mi ale chybí vana. Nebo aspoň sprcha,“ má jasno Petr. Jídla je dost, i když se nejedná o žádný luxus. Ohřáté masové konzervy jsou tou nejběžnější částí stravy: „Počítá se to, že to jídlo je teplé.“
Hlavním úkolem dobrovolníků je hlídat ve spolupráci s ukrajinskou armádou ruské pozice. Češi tak denně zakoušejí ruské ostřelování. I během rozhovoru se ozývalo temné dunění dopadajících střel. „Asi Grad,“ odtuší Petr klidně, že Rusové pálí z raketometu. Ve sklepení jsou všichni v relativním bezpečí.
Raketové komplety Javelin se staly nedílnou součástí ukrajinské armády a její legendou. K dispozici je má i prapor Karpatská Sič.
„Nejhorší bylo, když nás začali ostřelovat z granátometu na silnici. Šli jsme na pozici odnést kameru a v tu chvíli nás našli dronem. Začalo to lítat všude kolem nás. Člověk nemůže nic dělat. Jen ležíš a přemýšlíš, jestli přežiješ. To byl zatím nejhorší den,“ vypráví Petr.
Rusové změnili taktiku. Svátek chtějí oslavit dobytím Severodoněcku, varuje analytik
Ukrajinské síly musí bránit celou frontu a Rusové si mohou vybrat, kde zaútočí. Může to být i na pozice, kde jsou umístěni Češi. „Není jasné, kdy a jestli to přijde. Ale může to přijít kdykoli,“ popisuje Petr.
Zbraně, které mají k dispozici i čeští dobrovolníci.
Co se týče hodnocení schopností protivníka, je opatrný. „Rozhodně nejsou tak neschopní, jak se někdy tvrdí. Spíš jde o to, koho sem pošlou, jestli záklaďáka, nebo profesionála,“ míní.
Zůstane až do konce
Během čtrnácti dnů byli Češi na základně ostřelováni prakticky neustále. „Střílí na nás většinou tanky, Grady i minomety. Vlastně vším, co mají,“ říká Petr. Včetně zakázané fosforové munice. Na pohled zdálky je tato smrticí zbraň krásná.
Jeden z českých dobrovolníků hlídá na pozici možný pohyb nepřítele.
„Vypadá to jako ohňostroj na Nový rok,“ popisuje Petr. Zblízka je to ale mimořádně zákeřná zbraň. Lidem způsobuje chemické popáleniny, které se dostanou až na kost a hrozně špatně se hojí.
Ruská armáda utrpěla devastující ztráty mezi nižšími důstojníky, míní Britové
Ruský útok muže proti muži ještě Češi nezažili, nicméně výjimečně ke střetu dojde. A to nikoliv jenom s průzkumnými jednotkami. „Občas k nám někdo přijde, protože si splete strany. Prostě sem zabloudí. Ke kolegům takhle na pozici přišel Rus, co se opil. To pak nedopadá dobře,“ popisuje Petr, aniž by zacházel do detailů.
Co bude dělat, až válka skončí, Petr netuší a ani nad tím nepřemýšlí. „Uvidíme, až bude konec,“ říká. Rozhodně ale až do konce plánuje zůstat.
S přispěním Tomáše Skoupého