Rusku se zimní ofenziva nedaří ze stejných důvodů jako Ukrajincům ta letní

„Už řadu týdnů sledujeme ruskou protiofenzivu, nejde o snahu Rusů oťukávat ukrajinské pozice. Rusové nasazují masivní síly a útočí do hloubky ukrajinské obrany a nedaří se jim to. To, že někde postoupí o pár set metrů, je stejný úspěch asi jako ukrajinská protiofenziva, která také postoupila o několik set metrů,“ zmínil Mikulecký. Zatímco Ukrajinci v létě marně bušili do ruské obrany, Rusové se potýkají se zabezpečenou defenzivou protivníka nyní.

Velkou pozornost oba věnovali posledním velkým ruským raketovým útokům na Ukrajinu.

U vůbec největšího z 29. prosince se podle Mikuleckého snoubil záměr zasáhnout v zimě ukrajinskou infrastrukturu s odvetou za potopení výsadkové lodi Novočerkassk na Krymu: „Bylo evidentní, že v tom byla i ruská pomsta za ukrajinský vojenský úspěch. Chci zdůraznit, že Ukrajincům se s potopením výsadkové lodi podařilo zničit poměrně velké zásoby munice, kterou přepravovala. To Rusy bolelo, takže proto to běsnění.“

Raketové ostřelování se podle analytika dalo čekat: „Už v listopadu jsme se tady shodli, že můžeme očekávat nárůst ruských útoků na kritickou infrastrukturu, protože v zimě to bude Ukrajince bolet víc. To bude citelné zejména pro civilisty, kteří nebudou mít zajištěné dodávky tepla, což je v podmínkách, které teď na Ukrajině panují, obzvlášť bolestivé.“

Mikulecký ale také upozornil na změnu výběru cílů: „Máme tu znatelný nárůst útoků proti ukrajinským průmyslovým podnikům, v loňském roce teror vysloveně směřoval proti civilistům. Rusové z hlediska taktiky správně rozšířili cíle na továrny, které pracují pro armádu.“

Útoky jsou podle něj sofistikovanější: „Rusové nasadili kombinaci všech možných útočných prostředků, od íránských dronů šáhid, o kterých Írán tvrdí, že je do Ruska nedodává, přes severokorejské balistické rakety, o kterých Severní Korea nemluví, protože nemluví o ničem, po ruské střely Kinžal. Napřed vyšlou poměrně snadno detekovatelné, a hlavně levné drony. S nimi se pokouší vyčerpat ukrajinskou obranu a donutit ji odkrýt svoje postavení, protože Ukrajinci pro navádění svých interceptorů musejí zapnout aktivní radary. Potom Rusové udeří zbraněmi, které mají větší naději na úspěch a jsou samozřejmě dražší. Střely často napřed proletí ukrajinským územím, otočí se a přilétají na cíle od západu.“

„To může být kontraproduktivní, pokud útočí v oblasti Lvova, kde může snadno ruská střela vletět nad území členských zemí Severoatlantické aliance,“ upozornil analytik, který připomínal případ, kdy ruská střela letěla po krátkou dobu nad územím Polska, a zopakoval myšlenku, že by pás území podél západní hranice Ukrajiny měla chránit protivzdušná obrana (PVO) zemí NATO. „Odlehčilo by to ukrajinské PVO a zároveň bychom tím chránili sami sebe.“

„Každý takový útok Rusy stojí desítky miliard. Je to nesmírně nákladná kampaň a ani Rusko ji nemůže vést každý den, donekonečna. Přestože ruská ekonomika není zasažená tak, jak bychom si asi přáli, svých problémů má dost.“ Rusko se navíc ani u těchto útoků neobejde bez dodávek zbraní z Íránu a KLDR.

„Zajímavé je zapojení severokorejských zbraní. Podle informací, které máme, je největším dodavatelem dělostřelecké munice na Ukrajinu Jižní Korea. Teď se ukazuje, že velkým dodavatelem munice pro současnou ruskou ofenzivu je Severní Korea. Konflikt ukazuje bezmocnost Ruska, které přecenilo svoje síly, je závislé na svých bývalých satelitech, jako byla Severní Korea, nebo na Íránu, což je země, na kterou se Rusové dlouho dívali přes prsty a dneska bez jejich technologií by nebyli schopni vést válku. Současně naše neschopnost dodávat na Ukrajinu dostatek munice ukazuje, v jak hluboké krizi je dnes obranný průmysl u nás na Západě,“ řekl analytik.

Mikulecký ale upozornil, že bychom z toho neměli usuzovat, že Rusko už nemá čím bojovat. „Nemusí to být dlouhodobý stav, protože Rusko na rozdíl od nás chce válčit a nechce skončit u Ukrajiny. Rusko se připravuje na dlouhodobý konflikt a masivně rozjíždí zbrojní výrobu.“

Analytik varoval, že dodávky zbraní z KLDR současně zvyšují napětí na Korejském poloostrově, protože tam Rusko chystá dodávky moderních bojových letounů, ale také technologie pro výrobu a navádění raket. „Nejde však jen o zbraně,“ podotkl Mikulecký, „Severní Korea získává ochránce, kterého neměla, pro případná hlasování v Radě bezpečnosti OSN. Zvýšená asertivita se projevila minulý týden, když Severní Korea vystřelovala dělostřelecké granáty směrem na Jižní Koreu. Je za tím cítit zvýšené severokorejské sebevědomí, že nyní se mohou spoléhat kromě Číny také na hlas Ruska.“

Švamberk připomněl, že Rusko také zahájilo další vlnu propagandy, kdy se snaží jak domácímu publiku, tak unavené ukrajinské veřejnosti a obyvatelům západních zemí dávat najevo, že Kyjev nemá proti ruské mašinérii šanci. „Je tam slyšet zloděje, který křičí, chyťte zloděje,“ řekl redaktor, když zmiňoval ruskou reakci na ostřelování Bělgorodu, kde Moskva mluvila o válečných zločinech, protože Ukrajinci podle ní vypalovali nenaváděné rakety.

Mikulecký připomněl, že bychom se měli poučit z historie, kdy se v rámci zachování míru umožnilo Hitlerovu Německu připojit Rakousko a následně rozbít Československo: „Po porážce Polska přišla podivná válka, kdy se zdánlivě na frontě nic nedělo, Německo sbíralo síly a lidé ve Francii byli tehdy také unaveni válkou, přestože to byl Sitzkrieg, kdy se válka spíš předstírala. My nemáme být z čeho unavení. Máme být maximálně vyděšeni a probudit v sobě pud sebezáchovy. Připravit se na to, že Rusko je agresivní stát.“

Ke konci se neblíží ani válka v Pásmu Gazy, kdy zaznívají hlasy z Izraele, že potrvá celý letošek, protože je podobná válce s Islámským státem o Mosul a Rakku. V Gaze je navíc situace zkomplikovaná tím, že celé pásmo je podtunelované. „Byl jsem v Mosulu v době, kdy se o něj bojovalo. Ty boje byly extrémně náročné i na ztráty na irácké straně. A v Mosulu nikomu nestál za zadkem štáb Al-Džazíry či řada neziskových humanitárních organizací, které by se zastávaly pouze teroristů,“ podotkl Mikulecký s poukazem na mediální tlak, kterému čelí Izrael.

„Fascinuje mě, jak často se argumentuje čísly obětí. Máme čísla, která nám dodávají teroristé, která nelze ověřit a kterým nevěřím,“ řekl Mikulecký a dodal, že se v médiích zásadně mluví jen o civilistech, „jako kdyby v Palestině nebyli vůbec žádní teroristé. V těch číslech se vůbec nezohledňuje, jak velký poměr připadá na ozbrojence, u kterých je naprosto legitimní důvod je eliminovat“.

„A je zvláštní, že lidé, kteří tak křičí o nepoměru ztrát, nekřičeli stejně, když se měnili izraelští rukojmí za palestinské teroristy odsouzené za vraždy a jiné násilné činy v izraelských věznicích, kdy se jeden Gilad Šalit měnil za tisíc palestinských zločinců,“ dodal Mikulecký a naznačil, kolik by v případě této palestinské násobilky muselo být palestinských obětí za 1200 zavražděných Izraelců.

Oba se věnovali i zesílenému ostřelování Izraele Hizballáhem po zabití Sáliha Arúrího. Švamberk zmínil, že vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh sice pořád hrozí Izraeli, ale zatím dál končí u zesíleného ostřelování a nezdá se, že by chtěl podniknout větší akci. „Jsem rád, že se Hizballáh drží při zemi, protože pokud by rozpoutal válku, tak by Izrael musel reagovat. A pokud by ji Hizballáh rozpoutal, tak vzhledem k arzenálu, který má k dispozici, by těch obětí na straně izraelských civilistů bylo násobně víc. A současně vzhledem k předpokládané izraelské reakci také na straně libanonských civilistů,“ upozornil analytik.

Oba také probírali napětí v Rudém moři, kdy kvůli útokům Húsíú 95 procent kontejnerových lodí mířících z Asie do Evropy už pluje okolo Afriky, což prodlužuje dopravu, zdražuje ji to a klade větší nároky na lodní prostor. „Že Húsíové bojují proti Izraelcům na pomoc Palestincům, jsou jen kecy, kterými chtěli zakrýt to, že jim jde o to ochromit obchod a vyvolat další nestabilitu ve světě ve prospěch ajatolláhů z Teheránu.“

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.