Příběh Anuky: V dětství nás táta bil, později mi sahal na zadek i prsa. Na oslavě třicetin dostal od přítele přes držku

Anuka má čtyři nevlastní bratry, její otec tak vychovával pět dětí, z toho čtyři nevlastní. „Nejdřív si tu zlost vybíjel na nich,“ vypráví v podcastu. O tom, že na svoje dětství nevzpomíná nejlépe, svědčí i fakt, že všechny děti se s příchodem dospělosti z domu okamžitě odstěhovaly.

„Když starší bratři odešli z domu, tak jsme si pořídili pejska. Na něm si taky vybíjel zlost. A postupem času to přešlo na mě. Záminku si dokázal najít ve všem. Táta je cholerik i bez alkoholu, ale když pil, tak to bylo ještě horší,“ svěřuje se Anuka, která je dnes sama matkou.

Jak tomu v podobných případech často bývá, ve společnosti byl její otec oblíbený. Doma ale bylo všechno jinak. Pro Anuku je velmi citlivým tématem přístup matky. „Nikdy nezasáhla. Nechtěla to řešit,“ krátce hodnotí přístup druhého z rodičů.

Postupem času doplnily fyzické násilí i další situace. „Když jsme šli někam bez maminky, třeba do hospody, tak dělal, že jsem jeho přítelkyně. Mně dodnes vadí, když mi můj přítel sahá na zadek, protože můj táta mi na něj taky sahal. Říkal, že je to jeho majetek. Nikdy mě sexuálně nezneužil, ale v deváté třídě, kdy začaly frčet push-up podprsenky, tak si to hned musel osahat,“ vzpomíná Anuka.

V podcastu pak přidává i historku z oslavy třicátých narozenin: „To bylo po pár letech, kdy jsem mu dala šanci. Bylo to už pozdě, polovina lidí odešla. Došlo tam k situaci, že mi někdo zezadu sáhnul na prsa a začal dělat takové to přirážení. Myslela jsem si, že je to přítel, že se trochu picnul, ale toho jsem v té chvíli uviděla před sebou. Byl to můj táta. Tam teda od přítele dostal přes držku. Pak se omlouval, že jsem jeho dcera a že mě miluje.“

O tom, jaký má po takových zkušenostech vztah k alkoholu, jak jí pomáhají terapie nebo jak zvládala probrečená rána po snech o otci, si Anuka otevřeně povídá s Bárou Urbanovou v dalším díle podcastu Pod svícnem.

Celý díl si poslechněte v přehrávači v úvodu článku. Anuka v něm na základě svých zkušeností na závěr radí dalším obětem domácího násilí, co by v dané situaci měly udělat.