Na úkor péče o postižené dítě začala ztrácet sebe samotnou, musela to změnit

Petra žila dlouhá léta v zahraničí, kde kromě čtyř cizích řečí načerpala i mnoho kulturních zvyklostí a prohloubila svou lásku k literatuře. Dnes je zpátky v České republice a už 16 let je mámou. Společně s mužem se museli ze dne na den smířit s tím, že mnoho věcí se po narození dcery už nikdy nevrátí do starých kolejí. Dcera Monika je na nich už navždy závislá.

„Naše dcera Monička se narodila s kombinovaným postižením. Nemluví, nesedí, nechodí, zároveň má i epilepsii. Takhle to zní jako krutý osud, ale já musím říct, že dokáže zářit jako sluníčko a já z ní čerpám neskutečné množství pozitivní energie,“ popisuje Petra hned ze startu rozhovoru.

Otázka, jak péči o dceru zvládnou, byla ve vzduchu dlouho. Přijetí nepřicházelo ze dne na den. S odstupem času však Petra působí situací obohacená o cenné zkušenosti a nestandardní zážitky, které by v každodenním životě se zdravým potomkem hledala jen těžko. O svém prožívání běžných i nelehkých chvil Petra ráda otevřeně vypráví a píše.

„Po narození dcery šlo mé psaní na druhou kolej, vůbec na něj nebyl prostor, musela jsem ho dát bokem. Stala jsem se pečující osobou, „jen“ maminkou, a až později mi došlo, že mi něco v tom životě chybí. Říkala jsem si, kde jsem v tom celém příběhu já? A já, Petra, jsem, když začnu psát.“

Petře vyšla minulý rok povídková kniha Poznej mě slovy, která obsahuje různorodé lidské příběhy a otevírá tíživá témata spojená se životem. Věnovala ji hrdinům a hrdinkám, kteří navzdory těžkému osudu zvládají žít s grácií a nadhledem. Na druhé knize, která bude s nadsázkou mapovat její život s dcerou, nyní intenzivně pracuje.

„V té péči o druhého člověk trochu ztrácí sám sebe. Moje Monča nikdy nevyletí z hnízda, nikdy nebude mít děti. Někdy za ní musím i rozhodovat, a to je nejtěžší, ale jinak to nejde. To mě postupně dohnalo ke zjištění, že pečující osoby bývají často odstrčeni na kraj společnosti a nikdo se jim příliš nevěnuje. Proto se to snažím dělat já, dát jim pocit, že tady pro ně zkrátka někdo je,“ vysvětluje v rozhovoru Petra, proč nabízí svůj mentoring především pečujícím osobám.

Přestože Petra v rozhovoru zmiňuje, že někteří pečující muži situaci nezvládnou a mají tendence spíše od náročné péče utíkat, později dodává, že zná také spoustu těch, kteří stojí bok po boku rodině a dokáží být velkou oporou. Její muž je jedním z nich a Petra je za to velmi vděčná.

Na Petru můžete narazit na akcích podporujících komunitu žijící s handicapy, na setkáních pečujících rodičů, na přednáškách o přijetí a sebepřijetí, autorských čteních a dalších místech, kde pořadatelé vítají pozitivní přístup a humor Petře vlastní.

Jak se Petře podařilo najít balanc mezi péčí o postižené dítě a vlastní seberealizací, se dozvíte v podcastu. Celý rozhovor s Petrou si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.