Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Rusko velebí tvrdou carovu ruku více než dříve

Poslanec ruské Státní dumy a politolog Vjačeslav Nikonov (vnuk stalinského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova) přerušil 9. listopadu 2016 parlamentní jednání prohlášením: „Před třemi minutami Hillary Clintonová uznala svou porážku v prezidentských volbách ve Spojených státech a před vteřinou Trump začal svůj projev jako zvolený prezident.“ Na toto oznámení reagovali přítomní poslanci bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem. V sále zavládla euforická atmosféra.

Foto: Novinky

Očima Saši Mitrofanova

Článek

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Vztah putinovců k prezidentovi USA kolísal. Přesto jak v prvním Trumpově období, tak ve druhém převažoval respekt. Nešlo o oceňování Trumpova naplnění funkce hlavy státu, který se tehdy pokládal za lídra světové demokracie. Viděli v něm chlapa, který odpovídá jejich prastarým představám o panovníkovi.

I v 90. letech minulého století, kdy v Rusku na chvíli zavládla svoboda projevu a drobného podnikání, byla hlava státu vnímána spíše jako car než jako nejvyšší úředník, který je občany zvolen a který může být kdykoliv ve volbách vyměněn.

Nástupce Borise Jelcina Vladimír Putin se do role všemocného cara postupně vžil. Sociologické průzkumy, včetně těch nezávislých, už léta ukazují, že takto pojímá a schvaluje roli muže v čele státu většina občanů RF.

Vztah většiny Rusů k Trumpovi je podobný tomu, který mají k Putinovi. Není to náklonnost svobodného občana k politikovi, kterého si zvolil. Tento vztah více připomíná postoj ruského nevolníka k pánovi, kterému patří.

V hloubi duše ho nenávidí, ale pán mu dává obživu a je součástí jeho života. Ostatně po zrušení nevolnictví v roce 1861 mnoho včerejších nevolníků nevědělo, co s náhle obdrženou svobodou.

Velké množství dobrovolníků v prvních měsících války proti Ukrajině nelákaly zpravidla ideové pohnutky, ale zcela konkrétní vidina, že když se pánovi upíšou a půjdou za něj válčit, dostanou obrovské peníze.

Brzy uplynou čtyři roky od začátku války. Byli Rusové schopni vyvodit závěry ze samoděržavního chování vůdce, kterému podřídil veškerý život v zemi?

Čerstvý průzkum Levada Centra, což je jediná relevantní sociologická agentura v Rusku, ukazuje, že velebení tvrdé carovy ruky se nezměnilo. Ba co více. Dnes v porovnání s předchozími lety schvaluje pevnou, nelítostnou ruku, která řídí všechno, větší počet obyvatel Ruské federace než tomu bylo dříve.

Téměř dvě třetiny Rusů (63 %) se domnívají, že „náš národ neustále potřebuje nad sebou silnou ruku“. Jedná se o rekordně vysoký podíl. Před pěti lety tak uvažovalo přibližně 50 % Rusů, před deseti lety méně než 40 % a v posledních letech existence SSSR méně než 30 %.

Dvaadvacet procent říká, že „jsou situace, kdy je třeba soustředit veškerou moc do jedněch rukou“. Pouze 12 % uvedlo, že „nelze připustit, aby byla veškerá moc svěřena do rukou jedné osoby“. V posledních letech existence SSSR tak uvažovala téměř polovina dotázaných.

Výběr článků

Načítám