Článek
Nežijeme ve vrcholném středověku, kdy se panovníci i různí vysocí církevní představitelé snažili získat co nejcennější relikvie, v čemž vynikal Karel IV. Upevňovali si tím svůj význam. Relikviím se také připisovaly zázračné vlastnosti, především schopnost uzdravovat, což se hodilo nejen v případě nemocí, ale taky k přilákání poutníků, kteří podobně jako dnešní turisti přinášeli peníze.
Z výše zmíněných důvodů se ve středověku relikvie kradly. Dneska to ovšem v Evropě nedává moc smyslu, i když lékařská péče není všemocná a někomu nevyléčitelnému by se nějaký zázrak hodil.
Od počátku krádeže bylo jasné, že motiv nebyl zištný. Relikvii není komu prodat a pozlacenou korunku symbolizující svatozář zloděj nechal na místě. Vyloučit nešlo ani obyčejné chuligánství. Na to však byl čin příliš promyšlený.
Obviněný žijící v Mladé Boleslavi lebku ukradl krátce před bohoslužbou, kdy byl vypnutý alarm. Měl také čím rozbít silné sklo, za kterým byla relikvie vystavena. Udělal to ve chvíli, kdy kromě kněze v bazilice svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí nikdo nebyl.
Motiv pětatřicetiletého muže asi překvapil většinu lidí. Kdyby se objevil v jakékoli detektivce, čtenáři by se vysmáli jejímu autorovi, že je to vycucané z prstu. Důvodem nebyla ani snaha použít relikvii v nějakém satanistickém rituálu. Muž se lebky zmocnil, protože mu vadilo, že je vystavována oddělená od těla, církev ji používá v podstatě jako reklamní poutač a chtěl ji proto pohřbít.
Mínil ji, bůhví proč, hodit v pátek do řeky. Naštěstí byl dopaden už ve čtvrtek. Lebku však už stačil zalít do betonu, asi proto, aby ji proud neodnesl. Smysl to moc nedává, protože by byla dál oddělená od těla a nacházela by se jen o kus dál, protože zbylé ostatky svaté Zdislavy jsou stále v bazilice.
Z dnešního pohledu konzumní společnosti, kdy světu vládne reklama, působí čin nepochopitelně. Obviněný to však viděl jinak. Tak moc mu vadilo vystavení lebky, že se ji rozhodl ukrást. Nakládání s lidskými ostatky je ve většině kultur velmi citlivá otázka, což pořád platí. Dnes by mohlo některým vadit i to, že jsme měli kdysi ve škole skutečnou lidskou lebku.
Podobným činům nelze zabránit, ale dnešní život v bublinách tomu napomáhá, což by mělo vést k zamyšlení. Možná by někdo muže od jeho plánu odradil, protože jeho čin nic nevyřešil a jeho jednání bylo ještě méně pietní než postup církve, která lebku vystavovala.
Nutné je pochválit policii, že v tomto netypickém případu postupovala rychle a dokázala pracovat se širokým spektrem možných motivů, i s těmi dost nepravděpodobnými, i když všem škodám nezabránila.
Správně taky rozhodl soud, který muže neposlal do vazby, protože se nedopustil žádného násilného trestného činu a nikomu fyzicky neublížil. I když zastává dál názor, že zacházení s lebkou je neuctivé, opakování trestného činu nehrozí. Silně věřící obviněný říká, že by dnes už jednal jinak a těžko se dá očekávat, že by se k relikvii mohl nějak ještě dostat.
Katolická církev by si však měla uvědomit, že když vystavuje cenné relikvie, měla by je také lépe chránit. Bezpečnostní sklo by stačilo, aby celý případ skončil jinak. Měla by se též zamyslet nad tím, jestli se nemohou některé její aktivity obracet proti ní. Osobně mi taky vadí takřka každoroční převážení ostatků sv. Václava. Pravdou taky je, že relikvie jako vždy měly také lákat k návštěvě nějakého místa, což neznamená, že by se neměla vystavovat.
Je tu však ještě jedno poučení. Ve společnosti by neměly chybět přístupnější kanály, přes něž by si mohli lidé stěžovat na věci, které jim vadí, a vědět, že s jejich pomocí lze něčeho dosáhnout. Jinak hněv a frustrace mohou vytrysknout naplno, a nemusí to vždy skončit jen krádeží lebky.