Článek
„Dostal jsem se na ulici tím, že jsem onemocněl. Cítil jsem se doma zbytečný, tak jsem se sbalil a šel jsem na sociálku, aby mi pomohli,“ vypráví svůj příběh devětašedesátiletý Milan Vavrík, který se narodil v Bratislavě, ale většinu života prožil v Česku.
„Když člověk neumí otevřeně žebrat a někde krást se bojí, tak jediná varianta je práce. Je lepší něco dělat než lítat po úřadech a doprošovat se. Radši si těch pár korun vydělám, dokud to jde,“ říká Vavrík.
„Rozvedl jsem se a dcera má svůj život, tak nechci být nikomu na krku a nikoho otravovat,“ odpovídá na otázku, zda mu nepomáhá rodina.
Armáda spásy otevírá v Praze ordinaci pro chudé
Časopis nabízí na ulicích už víc než dvanáct let. Pomohl mu splatit dluhy za sociální a zdravotní pojištění z doby, kdy ještě žil na ulici.
„Chodil jsem navíc do práce, hlídal jsem hotel tady na Žižkově. V noci jsem hlídal a přes den chodil prodávat. Musel jsem to takto dělat, abych měl za co bydlet a žít, protože hodně peněz mi strhávali za dluhy,“ popisuje.
Dřív ho kolemjdoucí vídali na Hradčanech, teď je spokojený na Floře na pomezí Vinohrad a Žižkova. „A to není jednoduché, když přijdete na nové místo. Dlouho trvá, než si na vás lidé zvyknou, než je přesvědčíte, že ty vydělané peníze nemáte na alkohol,“ přiznává Milan Vavrík.
V Praze prodává časopis Nový prostor přes 70 prodejců.
A kolik denně prodá výtisků? „Dopoledne to bývá slabé, je málo lidí, ale odpoledne, když jdou z práce, tak to všechno doženu, abych ideálně denně prodal aspoň patnáct kusů. Když se mi to podaří, tak jsem rád,“ svěřuje se. „Za určitou dobu si vytvoříte svoji klientelu. To je ta jistota, že oni přijdou pokaždé.“
„Pan Milan je velmi sympatický člověk, pracovitý. Chodí k nám každé ráno, na kávičku, popovídáme si,“ potvrzuje jedna z prodejkyň v obchodě u vstupu do metra Flora.
Dobří lidé pomohli Vavríkovi i v boji s cukrovkou, kvůli které špatně chodí. Složili se mu na kolečkové křeslo. „Jinak bych si ho nemohl koupit, je to už dokonce druhý vozík, ten první se mi pokazil,“ vzpomíná.
Časopis stojí 50 korun, polovina jde prodejci.
Z některých zákazníků se stali dokonce přátelé. Jedni takoví mu pomohli splnit jeho muzikantský sen. „Šli jsme jednou do nahrávacího studia, a když byla pauza, tak jsem tam zahrál na kytaru a zazpíval jsem si. A oni mi řekli, že je to dobré a že bych to mohl natočit. Tak mi moji písničku nahráli a mám ji teď na YouTubu,“ pyšní se Vavrík, který na této síti vystupuje jako McMilan.